Gymnomitrion Corda – skulinatka

Syn.: Acolea Dumort., Cesius Gray, Cesia Gray corr. Lindb.

Rostliny v hustých stříbřitých, bělavých či žlutavých až žlutohnědých kompaktních polštářích či trsech, zřídka vtroušené mezi další mechorosty.

Lodyhy vzpřímené nebo nejvýše vystoupavé, jehnědovité nebo kyjovité, slabě nebo silně dorziventrálně smáčklé, nehojně laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) větvené, některé větve stolonovité, s hojnými rhizoidy. Rhizoidy jinak pouze na bazálních částech lodyh.

Listy hustě na lodyze nahloučené, navzájem se kryjící a k lodyze přitisklé, pouhým okem často obtížně rozeznatelné, téměř příčně nebo slabě podloženě vetknuté a nesbíhavé, v obrysu většinou oválné, mělce dvoulaločné nebo pouze nepatrně vykrojené. Spodní listy nejsou u našich druhů většinou vytvořeny (výjimečně nepatrné zbytky na vrcholku lodyh).

Buňky poměrně malé, obvykle kolenchymatické s mohutnými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů obvykle bez chloroplastů a často i bez siličných tělísek. Kutikula hladká nebo jemně papilnatá. Siličná tělíska poměrně velká, po 2 – 3 v buňce, vejčitá až elipsoidní, jemně zrnitá.

Dvoudomé druhy. Androecea terminální nebo interkalární, samčí obalné listy poněkud větší než listy sterilních rostlin, vyduté, v paždí s 1 – 3 antheridii. Gynaecea terminální, samičí obalné listy v několika párech, podobné listům sterilních lodyh, poněkud větší, vnitřní pár někdy redukován na laločnaté útvary. Brakteoly chybějí. Periant chybí (u našich druhů; nahrazují jej nejvýše laloky prvého páru obalných listů) nebo je redukovaný na nízký zbytek.

Štět velmi krátký, obvykle tvořený 10 – 15 buňkami v průměru. Tobolka kulovitá nebo téměř kulovitá, tmavohnědá, se stěnou 2 – 3vrstevnou; všechny vrstvy s čípkovitými ztluštěninami. Výtrusy 8 – 15 µm, mrštníky tvořené 2 – 3 (– 4) šroubovicemi.

Asi 20 druhů tohoto rodu je rozšířeno převážně v arktické a subarktické oblasti a horských oblastech Holarktidy, mnohé druhy zasahují do vysokohoří v tropech a ojediněle i na jižní polokouli. V Evropě 5 druhů, tři z nich se vyskytují nebo vyskytovaly na našem území. Všechny náležejí k podrodu Gymnomitrion.

Klíč k určení sekcí a druhů:

Sekce Corallioides R.M. Schust.

Gymnomitrion corallioides Nees – skulinatka korálová

Syn.: Acolea corallioides (Nees) Dumort., Cesia corallioides (Nees) Carruth.

Většinou ve velmi kompaktních (jednotlivé rostliny prakticky neoddělitelné) nebo volnějších, na povrchu někdy načernalých polštářích stříbřité nebo bělavě šedé barvy.

Lodyhy jehnědovité, 1 – 3 cm dlouhé a 0,4 – 0,6 široké, velmi hustě olistěné, silně dorsiventrálně zploštělé, ojediněle laterálně větvené, se stolony. Rhizoidy hojné v dolních partiích lodyh.

Listy téměř příčně nebo nepatrně šikmo podloženě vetknuté, hustě nahloučené, navzájem se kryjící, pouhým okem prakticky neodlišitelné a k lodyze přitisklé, oválné, vejčité, srdčité až zaobleně lichoběžníkovité, na bázi nejširší, velmi silně vyduté (nelze rozprostřít do plochy), pouze nepatrně (nejvýše do 0,15 délky listu) vykrojené, laloky zatupělé, často odumřelé, zářez téměř pravoúhlý. Spodní listy nejsou vytvořeny.

Jedna až dvě řady okrajových buněk tenkostěnné, 1,3 – 2× delší než široké, ve stáří pomíjivé, 12 – 16 µm. Několik řad buněk pod lemem s poněkud ztloustlými stěnami a mohutnými rohovými, často splývajícími ztluštěninami, 15 – 20 µm, ostatní buňky ± tenkostěnné, s menšími rohovými ztluštěninami, 15 – 25 µm; prakticky všechny buňky nezelené. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 2 – 5 v buňkách, oválná, 4 – 7 × 2 – 5 µm, jemně papilnatá.

Dvoudomý druh. Androecea terminální, později interkalární, samčí obalné listy podobné listům sterilních lodyh, na vrcholku poněkud odstávající, v paždí s 2 antheridii. Gynaecea terminální, vejčitě naduřelá. Samičí obalné listy poněkud odstálé, se zubatým či vroubkovaným okrajem.

Štět tvořený množstvím buněk. Tobolka s dvouvrstevnou stěnou, buňky pouze s 1 – 3 čípkovitými ztluštěninami na podélných stěnách, příčné stěny bez ztluštěnin. Výtrusy 12 – 15 µm, mrštníky asi 8 – 9 µm široké.

Ekologie: na silikátových, větru exponovaných skalách v horách, vzácněji na humusu ve štěrbinách skal.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 28: 118 – 121, 1979): vzácně v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a dále na jedné lokalitě v Českém Středohoří (Kamenec u Starého Šachova).
Celkové: holarktický, arkticko-alpínský druh.

Variabilita: ve tvaru listů a hloubce zářezu, nepatrně v dalších znacích.

Možné záměny: s ostatními druhy rodu (viz následující druhy); nejsnáze poznatelný druh již habituelně podle kompaktních, stříbřitých polštářů.

Sekce Gymnomitrion

Gymnomitrion concinnatum (Lightf.) Corda – skulinatka ladná

Syn.: Acolea concinnata (Lightf.) Dumort., Cesia concinnata (Lightf.) Lindb.

Rostliny žlutavé, žlutohnědé, červenohnědé, žlutozelené, hnědozelené nebo i zelené až téměř stříbřitě zelenavé, většinou v souvislých kompaktních polštářích či trsech, ojediněle mezi dalšími druhy mechorostů.

Lodyhy jehnědovité, 1 – 3 cm dlouhé a pouze 0,3 – 0,6 mm široké, obvykle nepatrně smáčklé, často na vrcholku naduřelé, nepříliš často laterálně-interkalárně větvené, s častými stolony; starší (spodní) části lodyh mnohdy odumřelé.

Listy téměř příčně nebo pouze velmi nepatrně šikmo podloženě vetknuté, hustě nahloučené a k lodyze přitisklé, avšak někdy s vrcholky nepatrně odstávajícími, v obrysu široce oválné až vejčité, vyduté, asi do (0,1 –) 0,2 – 0,35 délky listu dvoulaločné, okraje listů u některých forem ohrnuté. Laloky trojboké, zašpičatělé, na okraji pouze výjimečně vroubkované, zářez ostroúhlý. Spodní listy obvykle chybějí.

Buňky silně kolenchymatické s nápadnými, často propojenými uzlovitými rohovými ztluštěninami, na okraji laloků 15 – 25 × 10 – 15 µm, obvykle bezbarvé, uprostřed listů 20 – 30 × 15 – 20 µm, na bázi pouze nepatrně větší buňky s menšími rohovými ztluštěninami a neztloustlými stěnami. Kutikula drsná, jemně papilnatá. Siličná tělíska v počtu 2 – 5 v buňce, kulovitá, oválná až elipsoidní, 5 – 10 × 4 – 7 µm, složená z téměř nezřetelných krůpějí.

Dvoudomý druh. Androecea a gynaecea terminální, vytvářející naduřelou „hlavu“ lodyh. Samčí obalné listy poněkud větší než listy sterilních lodyh, v paždí obvykle nesoucí 2 antheridia. Rovněž vnější pár samičích obalných listů větší než listy sterilních lodyh; vnitřní pár rozdřípený v laloky až široké brvy.

Tobolka se stěnou dvouvrstevnou. Výtrusy 12 – 15 µm, mrštníky asi 7 – 10 µm široké.

Ekologie: na stěnách silikátových skal, u nás častěji na chráněnějších, ale studených bázích skal i na humusu skal, spolu s Andreaea rupestris a Lophozia sudetica v subalpínském a alpínském pásmu, vzácně na dealpínských stanovištích v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 29: 101 – 107, 1980): poměrně často na vhodných místech v krkonošských karech, spíše ojediněle až vzácně jinde v Krkonoších a na dalších horských lokalitách (Šumava, Lužické hory (Klíč), Králický Sněžník, Hrubý Jeseník), reliktně též v Českém středohoří (Kamenec u Starého Šachova, Kolný u Kolného).
Celkové: arktické, subarktické a vysokohorské oblasti Severní Ameriky, Evropy a Japonska; sbírán i na Ohňové zemi.

Variabilita: značně variabilní druh v řadě znaků, např. postavení listů (hustě nahloučené, mírně oddálené, okraj ohrnutý apod.), barvě rostlin, velikosti rohových ztluštěnin, okraji laloků (var. intermedium Limpr. byla popsána na základě mírně vroubkovaných okrajů) apod.

Možné záměny: s ostatními druhy rodu. G. corallioides se odlišuje habitem, zploštělými olistěnými lodyhami, mělce vykrojenými listy a okrajovými buňkami. G. obtusum se liší barvou, zaoblenými, na okraji vroubkovanými laloky listů, uzavřeným zářezem aj.

Gymnomitrion obtusum Lindb. – skulinatka tupá

Syn.: Cesia obtusa Lindb.

V kompaktních, stříbřitě či šedavě bělavých až šedozelených trsech či polštářích, habituelně podobných předešlému druhu.

Lodyhy jehnědovité, 1 – 2 cm dlouhé a 0,3 – 0,5 mm široké, obvykle nepatrně smáčklé, často na vrcholku naduřelé, nevětvené nebo vzácněji laterálně-interkalárně větvené, s častými stolony.

Listy téměř příčně vetknuté, silně vyduté a hustě vzájemně se kryjící, k lodyze přitisklé, široce oválné až vejčité či slabě srdčité, asi do 0,15 – 0,3 délky dvoulaločné. Laloky zaoblené, na okraji vroubkované, listový zářez ostroúhlý, uzavřený. Spodní listy výjimečně přítomny na vrcholcích rostlin jako úzce kopinaté fragmenty.

Buňky na okraji laloků nepatrně prodloužené, 12 – 17 µm, se stěnami nepatrně ztloustlými a mohutnými, často splývajícími rohovými ztluštěninami, ve střední části listu 15 – 25 × 15 – 20 µm, tenkostěnné, s nepříliš velkými ztluštěninami. Kutikula hustě posázená drobnými papilami.

Dvoudomý druh. Gametangia a sporofyt jako u předešlého druhu, pouze laloky obalných listů, podobně jako laloky sterilních listů, zaoblené na vrcholku a na okraji vroubkované.

Ekologie: na spíše exponovaných místech skal, sestupuje i do nižších poloh.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 28: 121, 1979): v minulém století sbírán na vrchu Ralsko u Mimoně, uváděn i z Krkonoš (do současnosti na polské straně v údolí Lomničky); recentně na našem území nenalezen. Vzhledem k subatlantskému charakteru rozšíření a úbytku lokalit ve střední Evopě pravděpodobnost nalezení u nás mizivá.
Celkové: západní část Severní Ameriky (od Aljašky po Oregon a Montanu), Grónsko, západní, severní a střední Evropa, Kavkaz.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny: poměrně snadno s G. concinnatum (viz tento druh); G. corallioides se odlišuje okrajovými buňkami listových laloků, téměř nevykrojenými listy, nápadně zploštělými lodyhami aj.