Selaginellopsida – vranečky

Charakteristika

Bylinné typy (nízké mechům podobné rostliny i liány více metrů dlouhé) od prvohor až po současnost (kulminace křída, jura). Bylinné vranečky z  karbonu byly heterosporické a vypadaly před 300 mil. let již jako dnešní. Původ je však poněkud nejasný.

Hlavní znaky

heterosporie

v megasporangiích se vyvíjejí 4 megaspory (všechny mateřské buňky zaniknou až na poslední a ta prodělá tetradogenezi); v mikrosporangiu velké množství mikrospor

lingula (pajazýček) = výrůstek z epidermis na bázi listu, bez chlorofylu, potenciální spojení s tracheidami a s cévním svazkem]

silně redukovaný gametofyt

(„neopouští blánu výtrusu“)

biciliátní spermatozoidy

v místě větvení vyrůstá zpravidla angulární list, z jeho paždí pak často vyrůstají rhizofory (kořenonoše), na kterých se po dotyku s půdou vytvářejí adventivní kořeny

typy s mikrofyly ve šroubovici – izofylní, odvozenější typy jsou často poléhavé, anizofylní – 4 řady listů (2 větší, 2 menší)

Členění

Dnes buď jediný rod (v širokém pojetí – 700 druhů) nebo rody Selaginella (izofylní) a Lycopodioides (anizofylní).

Ekologie a rozšíření

Vzhledem i svou ekologií trochu připomínají mechy. Většina vranečků roste jako pokryv půdy v pralesích, jen málo v suchých oblastech (např. středoamerický druh Selaginella lepidophylla vytváří růžice, které jsou za sucha srolované – „falešná růže z Jericha“).

Selaginella selaginoides