Pinophyta – jehličnany

Charakteristika

Vegetativní orgány

Dřeviny s monopodiálním větvením. Bohatý rozvoj sekundárního xylému, pyknoxylický typ dřeva s úzkými paprsky.

Listy jednoduché, nejčastěji jehlicovité, vzácněji šupinovité, původně snad až páskovité. Primárně zřejmě uspořádány ve šroubovici, rovněž ale vstřícné nebo v trojčetných přeslenech, mohou též vyrůstat ve svazečcích na zkrácených větvičkách (brachyblastech).

Hojný výskyt pryskyřičných a siličných kanálků schizogenního původu ve dřevě a v listech.

Reprodukční orgány

Jednopohlavné, rostliny jednodomé, vzácněji dvoudomé.

Samčí obvykle uspořádány do šištic tvořených mikrosporofyly v střídavém, případně vstřícném postavení. Mikrosporofyly nesou dvě nebo větší množství prašných pouzder (mikrosporangií) obsahujících pylová zrna, která jsou často opatřena vzdušnými vaky (anemogamie).

Samičí orgány zpravidla rovněž v šišticích tvořených podpůrnými šupinami, které odpovídají podpůrným listenům, a semennými šupinami, které jsou považovány za redukované boční výhony. Semenné šupiny nesou různý počet nahých a zploštělých (platyspermických) vajíček, ze kterých se vyvíjejí semena. Ta jsou často opatřena křídlem (anemochorie). V době zralosti samičí šištice obvykle dřevnatí a vytvářejí šišky, které se otvírají vlivem hygroskopických pohybů nebo se rozpadají. Menší část jehličnanů má samičí orgány jednotlivé a některé jejich části (např. stopky vajíček, semenné šupiny v podobě epimatia apod.) dužnatí, vzácně mohou dužnatět celé šišky – galbulus (endozoochorie).

Gametofyt

Samčí vzniká z pylového zrna a je tvořen nejčastěji 2 (ale také až 40) prothaliovými buňkami, láčkovou buňkou a generativní („antheridiovou“) buňkou, která se dále dělí za vzniku sterilní („stopkové“) buňky a buňky spermatogenní, které dá nakonec vznik dvěma nepohyblivým spermatidám.

Samičí je mnohobuněčný zárodečný vak, v jehož vrcholové části se nakonec vyvíjejí obvykle 2 archegonia obsahující vaječné buňky.

Oplození probíhá prostřednictvím pylové láčky a proběhne zpravidla velmi dlouho (obvykle rok i déle) po opylení. Většinou s vaječnou buňkou splyne jen jediná spermatida a druhá zaniká.

Historie

Vznik během karbonu, dominují v druhohorách, po nástupu krytosemenných rostlin v křídě ústup. Zřejmě úzké vztahy se starší skupinou Cordaitophyta (kordaity).

Ekologie a rozšíření

Dnes dominují v některých chladnějších oblastech (tajga) a sušších územích.Recentně ca 550 druhů.

Členění

Založeno na stavbě reprodukčních orgánů, postavení jehlic a anatomických vlastnostech dřeva. Jednotlivé skupiny se rozlišují buď na úrovni čeledí nebo řádů.

Araucariales

Pinales

Cupressales

Podocarpales

Cephalotaxales

Taxales