Lyginopteridophyta (Pteridospermae)
semenné kapradiny, kapraďosemenné rostliny

Heterogenní skupina vymřelých rostlin podobných kapradinám, ale již se skutečnými semeny. Vzájemná příbuznost jednotlivých linií není zcela jistá, s největší pravděpodobností jde o bazální skupiny semenných rostlin, které se ještě v řadě znaků (s výjimkou semene) podobají kapradinám.

Jeden z nejvýznamnějších nálezů paleobotaniky bylo podání důkazu (1904–1906), že patří k jediné rostlině kmeny se sekundárním tloustnutím, kapraďovité vějířovité útvary, skupiny mikrosporangií a především zvláštní semena

Známy od svrchního devonu, rozšířeny zvláště karbon (bohatě diverzifikovány), dále až do jury, v křídě vymřely, nálezy pocházejí z Evropy a severní Ameriky.

Převážně byly rekonstruovány jako malé stromky, ale jsou známy také liánovité formy; kmeny s bohatými vějíři členěných megafylů (habitem podobné Marattiales).

Reprodukční orgány (mikrosporangia – prašná pouzdra; vajíčka) vyrůstají na úkrojcích bohatě členěných megafylů (trofosporofylech), vzácněji jsou sdruženy na samostatných sporofylech („tyčinkách“ a plodolistech).

Členění

Nacházejí se ve zlomcích, a proto systematika není příliš jasná; je založena na reprodukčních a anatomických vlastnostech.

Lyginopteridopsida

Mnoho zástupců má typické pryskyřičné žlázky nebo nádržky v základním pletivu nebo epidermální mnohobuněčné žlázky (význam při rekonstrukci). Někteří zástupci zřejmě představovaly část podrostu uhelných močálů, zatímco jiné druhy rostly na jiných biotopech mimo močály.

Lyginopteridales

Nejstarší (spodní – svrchní karbon) a nejprimitivnější skupina, pravděpodobný vznik přímo z předsemenných rostlin.

Drobné, tenké stromky; kmínky sotva rozvětvené (asi 0,5-4 cm v průměru). Protostélé bez dřeně nebo už mesarchní eustélé s centrální dření. Manoxylický sekundárním xylém, tracheidy velké s tečkami v četných řadách na radiálních stěnách, paprsky jsou četné a poměrně široké.

Mikrosporangia ve skupinách uspořádaných radiálně, pukají podélně na vnitřní straně

hydraspermické oplození.

Pylová zrna měla triletní (příp. monoletní) jizvu, pravděpodobně byla přenášena větrem (nejspíše na polynační kapku). Klíčení pylových zrn bylo zřejmě proximální (v místě jizvy), podobně jako klíčení spor kapradin a mechů. Tím se liší od pravidelného distálního klíčení recentních jehličnanů a krytosemenných rostlin, a proto se zde pyl označuje zpravidla „prepollen“ („předpyl“).

Vajíčka jsou dobře známá (původně popsaná jako Lagenostoma). Vyrůstala na koncích os, které byly pravděpodobně větvemi jinak normálních listů, jsou radiospermická. Každé vajíčko uzavřeno v pohárku, který vznikl z několika žláznatých a na bázi srostlých listenů = cupula (obsahuje u některých druhů více než jedno vajíčko).

Vajíčko samotné byla vzpřímená, radiálně souměrná struktura asi 0,5 cm dlouhá a poněkud užší. Centrální část (nucellus) pravděpodobně specializované archesporické pletivo bylo obklopeno 2 vrstvami integumentu, vnější obsahovala sklerenchymatickou pochvu; horní část okolo mikropyle je mělce laločnatá, nucellus je spojený s integumentem s výjimkou vrcholové části – tam je vytvořen jakýsi sloupek či pochva (lagenostoma), která snad mohla sloužit k zachytávání pylu (bývají tam nalézána pylová zrna a zřejmě zde tedy mohla klíčit – pylová komůrka, tzv. hydrospermický typ opylení). Jeden cévní svazek vstupoval do báze vajíčka a zde se dělil na 9 částí, které procházejí vnitřní masitou částí integumentu.

Lyginopteris

Medullosales

Mladší skupina – objevily se v mississippianu (spodní karbon), rozšířily se výrazně do permu, zenit ve svrchním pennsylvanienu

Vějíře listů s rozvětvenými vřeteny, mohutné listové řapíky s mnoha často rozptýlenými stopami.

Velká trojúhlá vajíčka (např. popsaná jako Pachytesta) bez cupuly, volný  nucellus, s výjimkou stopky

Pyl (zřejmě typu „předpylu“) obvykle monoletní.

Medullosa