Equisetopsida

Charakteristika

Od konce devonu až do současnosti hlavní skupina.přesliček.

Sporofyt

větvený monopodiálně

lodyha článkovaná (= zřetelně členěná na nody a internodia)

internodia mají významnou centrální dutinu obklopenou kruhem kolaterálních cévních svazků (arthrostélé)

v cévních svazcích jsou karinální dutiny (pod žebry) mezi svazky valekulární dutiny (pod rýhami).

Dutiny vznikají rychlou činností interkalárního meristému nad nody. Apikální meristém dá vznik velkému množství nahloučených přeslenů listů, pak interkalární meristém způsobí velmi rychlé prodlužování internodií, které se trhají od zralých elementů protoxylému a vznikají karinální dutiny. Toto rychlé prodloužení také dá vznik dutinám ve dřeni a v kůře - valekulární dutiny. U stromových typů je k cévním svazkům připojeno sekundární dřevo.

listy a větve vyrůstají v přeslenech

listy malé (sfenofyly – ovšem vzniklé redukcí z megafylů), již pouze jednožilné

sporangiofory (sporofyly) podstatně odlišné od trofofylů, peltátní („deštníkovité“) a uspořádané v terminálních strobilech; obvykle nesou větší množství eusporangiátních sporangií

recentní formy jsou izosporické, ale některé fosilní byly heterosporické

Gametofyt

samostatně žijící, terestrický

spermatozoidy polyciliátní

Calamitales

Křovité až stromovité formy, výskyt od (svrchního devonu) spodního karbonu do permu. Ve strobilech se střídají přesleny sterilních a fertilních listů. 2 vymřelé čeledi.

Archaeocalamitaceae

svrchní devon, spodní karbon

Křovité rostliny se sekundárním cévním pletivem, dospělé kmeny 1,5 cm v průměru. Větve přeslenité a lodyha žebernatá (žebra se nestřídala jako u recentních přesliček)

Horní větve měly listy také v přeslenech, ale dichotomicky se několikrát větvily, občas dosahovaly až 10 cm

Calamitaceae

Jsou lépe známé. Měly poléhavé oddenky, z nich vyrůstaly masivní přeslenitě větvené (někdy též nevětvené) vzdušné stonky, které dosahovaly až 20 m výšky (zřejmě tvořily 2. patro pod stromovými plavuněmi). Byla zjištěna mohutná tvorba sekundárního dřeva Þ1 m v průměru, ale centrální dutina (= „rourové“ stromy)

Lodyhy zřetelně žebernaté, u některých forem se žebra v nodech střídala, u některých ne. Listy jednoduché, kopinaté a jednožilné (na konci někdy hydatody) s jednoduchým středním žebrem. Boční větve končily strobily, deštníkovité sporangiofory se střídaly s kopinatými listeny. U spor nebyly zjištěny žádné haptery.

Vedle izosporických typů byly asi i heterosporické (Calamocarpon měl jen jednu funkční megasporu). Evoluce heterosporie zřejmě probíhala souběžně s plavuněmi, ale nejsou jasné důkazy, že tvořily útvary podobné semenům.

Calamites – svrchní karbon a perm – rostl v kamenouhelných lesích s Lepidodendron a Sigilaria a tvoří druhou významnou část černého uhlí.

Elaterites spory mají elatery typu Equisetum

Equisetales, Equisetaceae

Většinou jen jednoleté trvání prýtu, nemají jalové listeny ve strobilech, sporangiofory jsou vždy štítkovité. Dnes jediný rod – Equisetum (32) (v užším pojetí dva rody – Hippochaete)

V internodiích vyvinuto athrostélé, v nodech je sifonostélé (nodus je plný) – uzavřený kruh. Cévní svazky chudé na xylém. Vnější buněčné stěny jsou silně impregnované kyselinou křemičitou, žebra jsou často ze sklerenchymatických provazců.

Sporangium puká podélnou rýhou na vnitřní straně. Spory mají zvláštní stěnu ke které jsou připojeny lžicovité haptery, které se za sucha rozvíjejí. Zřejmě hrají funkci při rozšiřování spor. Spory jsou klíčivé jen několik dní.

Gametofyt

Prothalia nadzemní, zelená, asimilující, bohatě větvená s rhizoidy na spodní straně. Mohou být jednodomá nebo dvoudomá. Určení pohlaví u potenciálně bisexuálních prothálii se děje fenotypicky vnějšími faktory. Za nedostatku živin vznikají především samčí gametofyty. Prothalia jsou poměrně krátkověká (pohlavní zralost už za 3-5 týdnů), zřejmě proto, aby měly dost vlhka a unikly konkurenci mechů.

Ekologie a rozšíření

Rozšíření od tropů do chladných oblastí, často ve vlhčích územích.

Equisetum telmateia – až 2 m výšky, E. arvense (sezónní dimorfismus), E. palustre, E. sylvaticum, E. fluviatile, Hippochaete hyemalis

E. giganteum – jižní Amerika, dosahuje až 12 m, roste jako „liána“

V mezozoiku byly v rodě Equisetum i stromové formy se sekundárním tloustnutím (do triasu).