Cycadophyta – cykasy

Charakteristika

Vegetativní orgány

Dřeviny typického vzhledu, připomínající palmy. Podsaditý kmen, někdy s významnou podzemní částí (pachykaul), zpravidla nevětvený, zakončený vějířem velkých zpeřených listů.

Dřevo manoxylické se širokými paprsky, významný podíl dřeně. Stabilitu kmene zajišťuje též specifický opaskovitý průběh listových stop a sklerenchymatizované listové báze.

U recentních zástupců listy různým způsobem zpeřené, obvykle pevné, žilnatina v úkrojcích obvykle dichotomicky větvená. Častá circinátní vernace. Na kmeni obvykle střídavě vyrůstají vlastní asimilařní listy a šupiny.

Ve dřeni i kůře vytvořeny sekreční nádržky.

Růst mimořádně pomalý.

Korálovité kořeny, symbióza se sinicemi (Nostoc, Trichormus; fixace dusíku).

Reprodukční orgány

Rostliny dvoudomé.

Mikrosporofyly uspořádány v šišticích. Každý mikrosporofyl nese na spodní straně mnoho skupin mikrosporangií obsahujících monokolpátní typ pylových zrn.

Nezelené megasporofyly jsou obvykle odvozovány z redukovaných asimilačních listů, vyrůstají buď volně ve šroubovici a jsou zakončeny plochým sterilním přívěskem (Cycas) nebo jsou zakončeny štítkovitým přívěskem a tvoří husté samičí šištice (ostatní rody). Na okraji v bazální části megasporofylu nebo na spodní straně štítků nesou 2 nebo více velikých vajíček.

Gametofyt

Samčí redukován na trojjaderná pylová zrna, vedle prothaliové a láčkové buňky je přítomna buňka generativní, která se v dalším vývoji dělí na sterilní „stopkovou“ buňku a buňku spermatogenní, ze které se nakonec uvolňují 2 pohyblivé polyciliátní spermatozoidy, které jsou největší mezi veškerými organismy (0,3–0,4 mm).

Samičí mnohobuněčný zárodečný vak, zpravidla se 2 archegonii ve vrcholové části.

Opylení probíhá obvykle prostřednictvím polinační kapky větrem, vzácně ale též hmyzem (brouci). Oplození proběhne obvykle až několik měsíců po opylení.

Semena

Velká, osemení obvykle rozděleno na vnitřní pevnou sklerotestu a vnější dužnatou sarkotestu. Embryo dvouděložné, zásobní pletivo tvoří primární endosperm.

Historie

Zřejmě úzké vztahy ke skupině Medulossales z původních semenných rostlin Lyginopteridophyta. První doklady pocházejí z karbonu, maximální rozvoj v triasu, po nástupu krytosemenných rostlin ústup.

Ekologie a rozšíření

Dnešní výskyt pouze v tropech a subtropech, větší diverzita na jižní polokouli, roztrhaný areál. Preferují chudší a do jisté míry „reliktní“ stanoviště. V současné době rozlišováno 305 druhů v 11 rodech.

Členění

Tradičně členěny na dvě čeledi či řády Cycadales (pouze rod Cycas) s volnými megasporofyly ve šroubovici a Zamiales s megasporofyly štítkovitě zakončenými a uspořádanými v hustých šišticích. I poslední molekulární studie potvrzují samostatné a bazální postavení rodu Cycas a na druhé straně nepodporují vyčlenění dalších samostatných čeledí (Boweniaceae, Stangeriaceae) ze široké čeledi Zamiceae, které se někdy v literatuře objevuje.

Zástupci a využití

Okrasné a posvátné stromy. Získávání sága.

Cycas circinalis, Zamia furfuracea – dnes oblíbené pěstované rostliny, Encephalartos, Dioon edulae