Paraleucobryum (Lindb. ex Limpr.) Loeske – širožebrec (raděnka)

Syn.: Dicranum subg. Paraleucobryum Lindb. ex Limpr.

Rostliny tvořící polštáře až rozlehlé porosty, za sucha bělavě zelené.

Lodyhy přímé, slabě větvené, vlášenité, ca. 0.5 – 5 cm vysoké, střední svazek velmi slabý, může i chybět.

Listy za sucha jednostranně zahnuté nebo přímé, velmi úzce šídlovitě kopinaté z vejčitě kopinaté báze. Žebro silné až velmi silné, zabírající ca. 1/3 – 3/4 báze a vyplňující obvykle větší část špičky, někdy s nízkými lištovitými výrůstky dorzálně, na průřezu střední řada zelených chlorocytů a ventrální a dorzální řada hyalocytů (výrůstky rovněž s chlorocyty), stereidy chybí. Okraje celokrajné nebo zubaté.

Buňky v horní části listu ± krátce obdélníkovité, bazální buňky dlouze obdélníkovité a obvykle pórovité, křídelní buňky diferencované, hnědavé, nafouklé.

Dvoudomé. Perichaetiální listy větší, s pošvatě objímavou bází.

Štět dlouhý, přímý, žlutý, po jednom z perichaetia.

Tobolka přímá až slabě nachýlená a slabě asymetrická, hladká, hnědá, prstenec loupavý z nafouklých buněk nebo neodlišený, víčko zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí tvořeno 16 kopinatými zuby dělenými asi do 1/2, s příčnými trámci, ve spodní části oranžově červené a čárkovitě papilnaté, v horní žlutavější a papilnaté.

Malý rod se 3 druhy, všechny se vyskytují v Evropě (někdy je do rodu řazen navíc i Campylopus gracilis (Mitt.) A. Jaeger).

Literatura: Müller, P. & J.-P. Frahm. 1987. A review of the Paraleucobryoideae (Dicranaceae). Nova Hedwigia 45: 283-314.

Klíč k určení druhů

Paraleucobryum longifolium ([Ehrh. ex] Hedw.) Loeske – širožebrec dlouholistý (raděnka dlouholistá)

Syn.: Dicranum longifolium [Ehrh. ex] Hedw.

Listy jednostranné, vzácně přímé, 4 – 7 mm dlouhé, vzácně s lámavými špičkami. Žebro 250 – 400 µm široké ve spodní části listu, zabírá 1/2 – 3/4 šířky báze, s nízkými lištovitými výrůstky dorzálně, v horní části listu silně zubaté až mamilnaté. Okraje v horní části listu zubaté.

Sporofyt velmi vzácný. Štět 12 – 15 mm dlouhý. Tobolka vzpřímená nebo slabě nachýlená, ca. 2.2 – 2.7 mm dlouhá. Prstenec nediferencován.

Výtrusy hladké až jemně papilnaté, (24–) 28 – 40 µm.

Ekologie: nejčastěji na kyselých silikátových skalách v montánním pásmu, nejtypičtěji v bučinách a smíšených lesích. Vzácněji roste i epifyticky, nad hranicí lesa pak roste na všech typech kyselých substrátů.

Variabilita: u nás ve většině případů nepříliš variabilní, jisté problémy může způsobovat jen šířka žebra, které někdy tvoří jen ca. 1/2 šířky báze. Z horských oblastí jsou popsány var. subalpinum (Milde) Cas.-Gil. a var. strictiforme (C.E.O. Jensen) Broth., které představují kompaktnější, přímolisté modifikace, často s lámavými špičkami, které by mohly být zaměněny s u nás nerostoucím druhem P. enerve (Thed.) Loeske. Od něj se liší dorzálně lištnatým žebrem.

Rozšíření: Česká rep.: od montánních poloh poměrně častý druh, nejčastější v alespoň částečně prosvětlených lesích, ale zejména nad hranicí lesa i na zcela otevřených stanovištích. Do nižších poloh proniká řídčeji, chybí na vápencích.
Celkové: Evropa, Turecko, severní a střední Asie, Čína, Japonsko, Severní Amerika.

Možné záměny: P. sauteri – viz klíčové znaky.
Dicranodontium sp. div., Campylopus sp. div. – liší se zejména přítomností stereid v žebru, příp. absencí dorzálních hyalocytů a jiným tvarem buněk čepele.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Paraleucobryum sauteri (Bruch & Schimp.) Loeske – širožebrec Sauterův (raděnka Sauterova)

Syn.: Dicranum sauteri Bruch & Schimp., Paraleucobryum longifolium subsp. sauteri (Bruch & Schimp.) C.E.O. Jensen

Listy slabě jednostranné, ca. 3.5 – 5.5 mm dlouhé, špičky někdy lámavé. Žebro ca. 100 – 220 µm široké ve spodní části listu, zabírá 1/5 – 1/3 šířky báze, s nízkými lištovitými výrůstky dorzálně, v horní části listu jemně zoubkaté až mamilnaté. Okraje celokrajné nebo s několika oddálenými zoubky.

Sporofyt častější než u předchozího druhu. Štět ca. 10 – 13 mm dlouhý. Tobolka vzpřímená nebo velmi slabě nachýlená, ca. 2 – 3 mm dlouhá. Prstenec nediferencován.

Výtrusy jemně papilnaté, 22 – 30 µm.

Ekologie: epifyticky na listnatých stromech (zejména bucích) v horských polohách, vzácně i na silikátových skalách a zemi.

Variabilita: velmi málo variabilní druh.

Rozšíření: Česká rep.: druh pochybný pro naše území. Některými autory (Velenovský, Pilous) byl udáván roztroušený výskyt spolu s P. longifolium, avšak veškeré revidované položky byly mylně určeny. Spolehlivá položka byla sbírána u Javorského jezera na bavorské straně Šumavy, literární údaje jsou na Šumavě i z vrcholu Plechého (Müncke) a od Vyššího Brodu??? (Schiffner). [pozn. 1]
Celkové: Evropa, Turecko, Kavkaz, Sibiř, Arizona (?).

Možné záměny: P. longifolium – viz klíčové znaky.
Dicranodontium denudatum – liší se zejména průřezem žebra, obsahujícím stereidy a odpadavými listy.
Dicranum fulvum, D. viride – liší se rovněž přítomností stereid v žebru i kratšími bazálními buňkami.
Campylopus sp. div. – liší se průřezem žebra a jiným tvarem buněk čepele.

[1] Limpricht (1876, Kryptogamen-Flora von Schlesien) udává lokalitu: “Beskiden, am Wege von Althammer gegen die Lissahora”. V Laubmoose… 1890 je jako sběratel uveden Kalmus

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (17.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.