Odontoschisma (Dumort.) Dumort. – slatinatka

Syn.: Sphagnocetis Nees

Rostliny zelené, hnědozelené, hnědavé, černavé až purpurové, někdy lesklé, v samostatných kobercích nebo mezi dalšími mechorosty.

Lodyhy poléhavé s vystoupavými vrcholy (gemiparní výběžky vždy vystoupavé), obvykle ventrálně-interkalárně (typ Bazzania), vzácněji laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) nebo terminálně (typ Frullania) větvené, ventrálně-interkalární bezlisté stolony poměrně časté. Rhizoidy hojné nebo vzácné, obvykle na stolonech.

Listy šikmo podloženě vetknuté, vzájemně se kryjící, pouze vzácně oddálené, okrouhlé, zaobleně čtvercové, zaobleně obdélné či oválné, nedělené (vzácně nepatrně vykrojené na vrcholku), slabě nebo silně vyduté. Spodní listy malé, kopinaté až dvoulaločné, často se slizovými papilami.

Buňky isodiametrické, s malými až uzlovitými rohovými ztluštěninami. Kutikula hladká, častěji papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 4 (– 7) v buňce, vyplňující téměř celý prostor buněk, složená z drobných krůpějí.

Gemy přítomny u některých druhů na koncích mladých lodyžek, oválné, 1 – 2buněčné.

Dvoudomé druhy. Androecea na zkrácených, ventrálně-interkalárních (vzácně laterálně-interkalárních) větévkách. Samčí obalné listy dvoulaločné, vyduté, malé, ve 2 – 20 párech. Gynaecea rovněž na zkrácených ventrálně-interkalárních větévkách, s několika páry samičích obalných listů. Samičí obalné listy (hlavně vnitřní pár) nápadně větší než sterilní listy, dvou – , vzácněji trojlaločné, laloky zašpičatělé; brakteoly podobné. Periant válcovitý až vřetenovitý, na bázi vícevrstevný, směrem k vroubkovanému nebo krátce brvitému ústí zúžený.

Štět tvořen 8 vnějšími a 4 vnitřními buňkami. Tobolka vejčitá, se stěnou 2 – 3-vrstevnou, vnější vrstva s čípkovitými ztluštěninami na obou stranách každé druhé podélné stěny, vnitřní vrstva s naznačeně poloměsíčitými, spíše však čípkovitými ztluštěninami. Výtrusy jemně papilnaté až bradavčité, poměr šířek výtrusy : mrštníky 1 – 2 : 1.

Pravděpodobně 10 – 20 druhů (systematika dosud velmi nejasná) rozšířených převážně v holarktické a neotropické oblasti, ojediněle v jižní Africe a v tropické Asii. V Evropě 5 druhů, u nás pouze 2 druhy.

Klíč sekcí a druhů:

Odontoschisma denudatum (Mart.) Dumort. – slatinatka obnažená

Syn: Sphagnocetis communis p.p.

Rostliny žlutozelené, zelené až hnědavé či purpurově naběhlé, v samostatných kobercích.

Lodyhy poléhavé s vystoupavými vrcholky, 1 – 3 cm dlouhé a 1 – 2 mm široké, ventrálně-interkalárně nebo vzácněji laterálně-interkalárně větvené, s ventrálními bezlistými stolony či drobnolistými až bezlistými stolonovitými konci některých lodyžek. Rhizoidy hojné na stolonech a na bazálních částech lodyžek.

Listy šikmo podloženě vetknuté, slabě sbíhavé, navzájem se kryjící, slabě až silně (lžicovitě) vyduté, široce oválné, na vrcholku obvykle zaoblené nebo nepatrně vykrojené. Spodní listy zřetelné na vrcholcích lodyžek, kopinaté až mělce dvoulaločné, slizové papily na okraji výjimečné.

Buňky netvoří okrajový lem, silně kolenchymatické s uzlovitými, splývajícími rohovými ztluštěninami, takže vnitřek buňky je hvězdovitý, na okraji 20 – 25 µm, uprostřed listů asi 25 – 30 µm. Kutikula zřetelně papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 3 (–5) v buňce, značně vyplňující obsah buňky, oválná až kulovitá, složená z drobných krůpějí.

Gemiparní výhonky téměř vždy přítomny, tvoří je redukované, protáhlé listy s téměř tenkostěnnými buňkami, nesoucí zelené, oválné, 1 – 2buněčné, 20 – 30 × 15 – 20 µm velké gemy.

Dvoudomý druh. Androecea a gynaecea na zkrácených ventrálních větévkách. Samčí obalné listy ve 4 – 6 párech, mělce dvoulaločné, s 1 antheridiem. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyžek, oválné, asi do 0,3 – 0,45 délky listu dvoulaločné, okraje laloků zvláště na bázi zubaté, zářez téměř neznatelný. Brakteoly podobné, srostlé s obalnými listy. Periant vřetenovitý, postupně zúžený k hluboce trojlaločnému, vroubkovanému nebo zoubkatému ústí.

Tobolka elipsoidní. Výtrusy i mrštníky asi 8 – 10 µm v průměru.

Ekologie: na skalách, zvláště pískovcových, na tlejícím dřevě nebo mrtvé rašelině.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 25: 35 – 38, 1976): hojněji na Šumavě, v Hrubém Jeseníku a v pískovcových oblastech, ojediněle v Novohradských horách, na Třeboňsku (Staňkov), v Brdech (Padrť) a okolí Hlinska, uváděna i z Krkonoš (recentně nesbírána).
Celkové: východní část Severní Ameriky, střední a Jižní Amerika, západní a střední Evropa, Čukotka, Himálaj a od Japonska po Filipíny a severní Borneo.

Variabilita: značná, zvláště ve velikosti buněk a velikosti rohových ztluštěnin, ve vydutí a tvaru listů apod. Popsané odchylky jsou stanovištními modifikacemi.

Možné záměny: v Evropě pouze s druhem O. elongatum (Lindb.) A. Evans (neroste u nás), jinak velmi malá, nápadné jsou buňky s hvězdovitým vnitřkem, ventrální větvení a konce lodyžek nesoucí gemy. Druhy rodů Jungermannia a Jamesoniella (alespoň evropské druhy) se okamžitě odliší nepřítomností ventrálních stolonů, odlišnou buněčnou sítí aj., druhy rodu Mylia mají navíc mnohem větší buňky apod.

Odontoschisma sphagni (Dicks.) Dumort. – slatinatka rašeliníková

Syn.: Sphagnocetis communis Nees

Obvykle roztroušeně nebo v řídkých, zelených, hnědavých až purpurových kobercích na rašeliništích.

Lodyhy poléhavé, plazivé, pouze výjimečně vystoupavé, 2 – 8 cm dlouhé a asi 1,5 – 2 mm široké, nepříliš často ventrálně-interkalárně větvené, s bezlistými stolony. Rhizoidy dosti časté.

Listy šikmo podloženě vetknuté, nepatrně sbíhavé, obvykle navzájem se kryjící a silně vyduté, v obrysu okrouhlé či zaobleně čtvercové, někdy poněkud širší než dlouhé, na vrcholku zaoblené nebo nepatrně vykrojené. Spodní listy nepatrné, obvykle dobře vyvinuté pouze na vrcholcích lodyžek, kopinaté nebo mělce dvoulaločné, na okraji někdy se slizovými papilami.

Okrajové buňky v 1 – 2 (– 3) řadách se stěnami rovnoměrně ztloustlými, protáhlé ve směru kolmém k okraji listů a vytvářející zřetelný lem, 15 – 25 × 15 – 20 µm, buňky ve střední části listu spíše tenkostěnné, s nepříliš mohutnými rohovými ztluštěninami, 20 – 25 µm v průměru, na bázi nejvýše 30 µm. Kutikula jemně papilnatá. Siličná tělíska velká, 10 – 15 × 5 – 8 µm, široce oválná či vejčitá, po 2 – 4 v buňkách, složená z drobných krůpějí. V okrajových buňkách menší tělíska (4 – 7 µm). Gemy chybějí.

Dvoudomý druh. Androecea na ventrálních větévkách, někdy interkalární (pokračuje stolonovitý výběžek), tvořená 8 – 20 páry velmi drobných, dvoulaločných, silně vydutých samčích obalných listů, nesoucích v paždí 1 antheridium. Gynaecea terminální na zkrácených větévkách. Samičí obalné listy do 0,3 – 0,5 délky dvoulaločné, laloky trojúhlé, špičaté, na okraji zubaté, zářez ostroúhlý; brakteoly podobné. Periant válcovitý, asi do poloviny 2 – 3-vrstevný, v horní části zaobleně trigonantní, směrem k ústí postupně zúžený, ústí brvité.

Výtrusy papilnaté, 10 – 15 µm, mrštníky asi 10 µm široké.

Ekologie: výhradně na rašeliništích.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 25: 32 – 35, 1976): na vrchovištích Krušných hor, Lužických hor, Jizerských hor a Hrubého Jeseníku a na Dokesku velmi vzácně; uvádí se ještě z okolí Třeboně, Plzně a Krkonoš.
Celkové: západní a severovýchodní pobřeží Severní Ameriky, západní, severní a střední Evropa; údaje z Grónska, Brazílie a Etiopie jsou pravděpodobně mylné (rovněž některé údaje z Ameriky patří spíše k O. prostratum (Sw.) Trevis., kterou zvláště starší autoři neoddělují od tohoto druhu).

Variabilita: ve tvaru listů a barvě rostlin.

Možné záměny: přítomnost ventrálních stolonů a specifického lemu je charakteristická a odlišuje tento druh nejen od O. denudatum, ale i od druhů rodů Jamesoniella a Jungermannia.