Metzgeria Raddi – kroknice

Stélky ploché, terminálně pseudodichotomicky větvené s okrajem nelaločnatým, šedě zelené, zelené, žlutozelené, někdy nahnědlé nebo i namodralé, složené z jedné vrstvy buněk, uprostřed s vícevrstevným žebrem; zpravidla 1 – 3 cm dlouhé a 0,8 – 1,2 mm široké, křídlo stélky 7 – 25 (– 30) buněk široké. Adventivní výhonky časté na spodní straně středního žebra. Svrchní strana stélky lysá, pouze okraje a spodní strana s nehojnými, 100 – 250 µm dlouhými chlupy. Střední žebro na průřezu s většími buňkami na vnější (2 – 4) a břišní straně (2 – 6) a s menšími buňkami uvnitř žebra. Siličná tělíska nepatrná, v průměru jen 1 – 2 µm veliká, roztroušená v buňkách nebo chybějí.

Rozmnožovací tělíska někdy přítomna, pak mnohobuněčná, terčovitá až podlouhle oválná, u našich druhů na okraji stélky.

Dvoudomé i jednodomé druhy. Gametangia na krátkých větévkách, které vyrůstají z ventrální strany středního žebra. Androecea na konkávních, gynaecea na krátkých, široce oválných větévkách. Antheridia jsou kulovitá, krátce stopkatá na svrchní straně ventrálních větviček, a to ve dvou řadách podél středního žebra. Kolem oplodněného archegonia se vyvíjí masitá hruškovitá až kyjovitá, vně chlupatá kalyptra; perichaetium chybí.

Štět krátký, na průřezu 4 – 6 buněk široký, okrajová vrstva složená z 12 – 17 buněk. Tobolka kulovitá nebo krátce vejčitá, se stěnou dvouvrstevnou; vnější vrstva s čípkovitými ztluštěninami na radiálních i příčných stěnách, vnitřní vrstva s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy hnědé, zrnité, kulaté, 16 – 23 µm v průměru. Mrštníky s jednou širokou šroubovicí jsou štětičkovitě seskupeny na krátkých nosičích (elateroforech) při špičkách chlopní tobolky.

Kosmopoliticky rozšířený, na druhy bohatý rod. V Evropě se vyskytuje 6 druhů, na našem území 4 druhy.

Klíč k určení druhů:

Podrod Biforma Kuwah.

Metzgeria violacea (Ach.) Dumort. – kroknice keříčkovitá

Syn: Metzgeria fruticulosa (Dicks.) A. Evans

Stélky drobné, 1 mm široké a 0,5 – 1,5 cm dlouhé, světle zelené až jasně zelené, po usušení (asi po 2 – 6 měsících) intenzivně modrozelené. Okraje stélky poněkud dolu zahnuté, stélka ke špičce zúžená a zde složená jen z žebra a 1 – 2 řad křídelných buněk. Na spodní straně žebra a na okraji stélky chlupy. Žebro na průřezu oválné, s 2 – 6 (i více) korovými buňkami, vnitřní buňky ve 3 – 5 vrstvách. Buňky na křídlech stélky 26 – 45 × 22 – 40 µm veliké.

Rozmnožovací tělíska pouze na koncích stélek, kulatá, oválná až prodloužená, lysá, až 500 µm dlouhá a 120 µm široká; stélky s rozmnožovacími tělísky často svinuté.

Dvoudomý druh. Samčí větévky silně na špičce zahnuté, bez chlupů. Kalyptra chlupatá, hruškovitá, 0,6 – 1,2 mm dlouhá, štět do 3,5 mm, tobolka do 0,5 mm délky.

Výtrusy zrnité, 19 – 28 µm v průměru. Mrštníky s jednou šroubovicí (5 – 8 µm šířky).

Ekologie: na borce listnatých stromů, řidčeji jedlí od pahorkatin do hor, zpravidla ve společnosti Frullania dilatata a Radula complanata.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 37: 97 – 99, 1988): Třeboň, Vyšší Brod, Šumava, Český les, Blatná, Domažlice, Jihlava, Žďár nad Sázavou, Beskydy. Vzácný druh, dnes známý prozatím pouze ze Šumavy (Javoří Pila), Českého lesa a Novohradských hor (Žofínský prales).
Celkové: západní a střední Evropa, Island, Madeira, střední Amerika a severní část Jižní Ameriky.

Variabilita: malá, v habitu rostlinek.

Možné záměny: tento druh byl u nás dříve zaměňován s Metzgeria furcata, od které se liší především ke špičce zúženou stélkou a s rozmnožovacími tělísky jen na špičce stélky. Dá se také zaměnit s Metzgeria temperata Kuwah., která má rozmnožovací tělíska nejen na špičce stélky, ale také na okrajích a po usušení zůstává zelená a nemodrá. Tento druh je však vázán na oceánickou Evropu (nejblíže našemu území roste v Rakousku a Německu).

Podrod Metzgeria

Metzgeria conjugata Lindb. – kroknice spojená

Stélky pentlicovité, žlutě zelené až čistě zelené, slabě lesklé, 1,5 – 3 cm dlouhé a 0,8 – 1,5 mm široké, s okraji poněkud nazpět ohnutými, pravidelně vidličnatě větvené, na okraji nepravidelně široce laločnaté a slabě vlnité, s občasnými ventrálními větévkami. Žebro 90 – 120 µm vysoké a 125 – 150 µm široké, na svrchní straně se 2, na spodní straně se 3 – 4 řadami buněk; buňky 45 – 50 µm široké. Vnitřní buňky žebra 20 – 25 µm široké, ve čtyřech vrstvách. Stélka nahoře i dole lysá, tuhé hyalinní chlupy pouze na okraji stélky a na spodní straně žebra. Buňky v křídelních částech stélky šestiboké, tenkostěnné, v rozích prakticky neztloustlé, 55 – 65( – 70) × 40 – 45 µm veliké. Siličná tělíska chybějí.

Rozmnožovací tělíska chybějí. Počet chromozómů – 17.

Jednodomý, autoický druh. Samčí a samičí větévky vždy v těsné blízkosti u sebe na spodní straně žebra. Samčí jsou kulovitě svinuté, málo chlupaté, samičí srdčité, hustě štětinaté. Kalyptra do 800 µm dlouhá, hustě štětinatá. Tobolka protáhle vejčitá, 60 – 100 µm dlouhá a 15 µm široká. Výtrusy žlutohnědé, jemně papilnaté, 18 – 23 µm. Mrštníky dlouhé (450 – 500 µm), s jednou červenohnědou šroubovicí.

Ekologie: roste jak na silikátovém, tak i vápencovém podkladu, především na skalách a kamenech v údolích potoků na mírně zastíněných místech, často u peřejí nebo vodopádů. Zřídka se vyskytuje mezi jinými mechy, na bazích stromů nebo holé půdě.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 38: 17 – 30, 1989): v podhůří a v horách dosti častý druh, v nížinách chybí. Vzácný je na Šumavě, v Krušných horách a v Krkonoších. Hojný je v okolí Brna, v Nízkém Jeseníku a velmi hojný na karpatských pískovcích.
Celkové: Evropa, Azorské a Kanárské ostrovy, Severní a Jižní Amerika, Asie, jižní Afrika, Nový Zéland.

Variabilita: popsáno velké množství stanovištních modifikací na základě proměnlivosti habituálních znaků. Poměrně značně kolísá velikost buněk na křídlech stélky (na západě území 50 – 60 µm, v karpatské oblasti 60 – 75 µm).

Možné záměny: pouze s M. simplex, která je u nás vzácná (dnes snad vymizelá). Ta má buňky na křídlech stélky menší a také menší vnitřní buňky žebra.

Metzgeria furcata (L.) Dumort. – kroknice vidličnatá

Rostlinky drobné, žlutě zelené až zelené; stélky plazivé, ploché, čárkovité až pentlicovité, nepravidelně pseudodichotomicky větvené, 5 – 20 mm dlouhé a (0,45 –) 0,6 – 1,2 mm široké, na okraji, spodní straně stélky a žebra s chlupy asi 80 – 100 µm dlouhými, vzácně téměř bez chlupů, okraje stélky ploché, rovnoběžné. Žebro na svrchní straně téměř ploché, tvořené 2 řadami buněk, na spodní straně vyklenuté, 2 – 4 buňky široké (20 – 25 µm); vnitřní buňky žebra menší, zpravidla ve 3 vrstvách, 10 – 15 µm. Buňky na křídlech stélky šestiboké, 40 – 50 × (25– ) 30 – 40 µm, tenkostěnné, s nepatrně ztloustlými rohy. Siličná tělíska drobná, po 10 – 50 v buňkách nebo chybějí (poměrně brzy vytěkají).

Rozmnožovací tělíska na okrajích stélky, plochá.

Dvoudomý druh (většinou však sterilní). Pohlavní větvičky na spodní straně žebra; samčí větvičky lysé, svinuté, samičí chlupaté, zpravidla se 4 archegonii, 90 – 170 µm dlouhými. Kalyptra hruškovitá, chlupatá, 1 – 2 mm dlouhá a 0,6 mm široká.

Tobolka vejčitá, na krátkém štětu. Výtrusy žlutohnědé, bradavčité, 18 – 22( – 28) µm v průměru. Mrštníky 6 – 7 µm široké s jednou červenohnědou šroubovicí.

Ekologie: roste jak na silikátovém, tak i vápencovém podkladu, a to na skalách, humusu skal, méně na holé půdě, velmi často na borce listnatých stromů, zvláště klenů.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 38: 97 – 115, 1989): častý druh od nížin do montánního pásma, s centrem rozšíření v podhorských oblastech.
Celkové: kosmopoliticky rozšířený druh, vyskytuje se téměř po celém světě.

Variabilita: Velmi variabilní druh s množstvím popsaných odchylek, které jsou pouze modifikacemi. Někteří autoři uznávají var. ulvula Nees s úzkou, pouze asi 0,5 mm širokou stélkou, nesoucí na okraji četná rozmnožovací tělíska. Spodní strana stélky je téměř bez chlupů, žebro na svrchní i na spodní straně stélky se 2 řadami buněk. Rovněž buňky na křídlech stélky menší, pouze asi 25 – 32 µm.

Možné záměny: jedině snad s M. violacea, ta má však stélky ke špičce zúžené, usušené rostlinky jsou namodralé a rozmnožovací tělíska pouze na špičce stélky.

Metzgeria simplex Lorb. ex Müll. Frib. – kroknice jednoduchá

Syn.: Metzgeria conjugata subsp. hamatiformis Kavina

Velmi podobná druhu M. conjugata. Okraj stélky a spodní strana žebra jen s malým počtem krátkých chlupů. Buňky na křídlech stélky 40 – 50 × 30 – 35 µm. Buňky na průřezu uvnitř žebra v 5 – 6 vrstvách, tlustostěnné, 15 – 20 × 10 – 15 µm. Počet chromozómů – 9.

Autoický druh. Samčí větévky bez chlupů.

Tobolka, výtrusy a mrštníky jako u M. conjugata.

Ekologie: roste na skalách, humusu skal nebo mezi jinými mechy především v údolích větších toků, a to v podhorských oblastech.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 37: 98 – 99, 1988): Tábor, Benešov, Beroun, okolí Prahy, Roudnice nad Labem, Náměšť nad Oslavou. Většina sběrů je z minulého století, naposled sbírána v r. 1934. Pravděpodobně jde o vymizelý druh.
Celkové: Střední Evropa, Bulharsko (rozšíření nepříliš známé).

Variabilita: malá.

Možné záměny: pouze s M. conjugata – viz tento druh.