Lejeunea Lib. corr. Hampe – rožeňka

Světle zelené, žlutozelené až trávově zelené rostliny vytvářející husté koberce spletených lodyžek.

Lodyhy poléhavé či plazivé, nepříliš často větvené (většinou typ Lejeunea). Rhizoidy poměrně hojné, vyrůstající však z nevelkého počtu iniciál.

Listy nadsazené, oddálené nebo navzájem se kryjící, většinou ploché nebo nepatrně konvexní, ploše rozložené, silně asymetricky dvoulaločné, kýlnaté, celokrajné. Svrchní lalok mohutný, spodní většinou o mnoho menší. Spodní listy malé až téměř velikosti laloků, do 0,3 – 0,7 délky dvoulaločné.

Buňky většinou tenkostěnné, někdy s nevelkými intermediálními ztluštěninami, rohové ztluštěniny nepříliš mohutné nebo chybějí. U některých druhů přítomny odlišné buňky – ocelli. Siličná tělíska v malém počtu (2 – 10) nebo naopak ve velkém počtu (30 – 50) v buňkách.

Nepohlavní rozmnožování pouze u několika druhů pomocí opadavých větviček.

Dvoudomé či autoické druhy. Androecea terminální nebo interkalární, na hlavních či zkrácených větévkách, samčí obalné listy vyduté, v paždí s 2 antheridii; brakteoly někdy pouze na bázi androecea. Gynaecea terminální nebo pseudolaterální (odsunutá do postranního postavení), samičí obalné listy dvoulaločné, obvykle na bázi srostlé s brakteolami. Periant slabě nebo silně dorsiventrálně zploštělý, v horní části obvykle nafouklý, s 5 žebry nebo bez žeber, při ústí trubkovitý.

Štět poměrně krátký, tvořený dvěma řadami buněk: vnější z 12 – 16 buněk, vnitřní pouze 4 buňky. Tobolka kulovitá se stěnou dvouvrstevnou. Vnější vrstva s typickými čípkovitými ztluštěninami alespoň v rozích, vnitřní vrstva obvykle bez ztluštěnin nebo se síťovitými ztluštěninami. Výtrusy několikabuněčné.

Převážně v tropech rozšířený rod (počet druhů závisí na pojetí rodu a navíc na pojetí druhů); v Evropě 9 druhů, z toho na našem území pravděpodobně jediný.

Klíč podrodů a druhů:

Podrod Lejeunea

Lejeunea cavifolia (Ehrh.) Lindb. – rožeňka dutolistá

Syn: Lejeunea serpyllifolia (Ehrh.) Lindb.

Rostliny v bledě zelených či matně zelených, vzácněji nažloutlých či naopak nahnědlých kobercích přitisklých k substrátu, vzácněji v kobercích dalších mechorostů.

Lodyha 1 – 2 cm dlouhá a s listy asi 1 mm široká, nepravidelně zpeřeně větvená, plazivá či poléhavá.

Listy nepatrně oddálené nebo častěji vzájemně se kryjící, podložené, laloky ploše rozložené. Svrchní lalok oválný až vejčitý, někdy slabě srpovitý, plochý nebo pouze nepatrně vydutý, překrývající lodyhu, na vrcholku zaoblený. Spodní lalok velikosti asi 0,2 – 0,3 svrchního laloku, vejčitý, na bázi silně vydutý či nafouklý, na volném okraji s 1 zubem. Kýl slabě nebo silně zakřivený. Spodní listy poměrně velké, 2 – 3× širší než lodyha, okrouhlé nebo široce oválné, asi do 0,2 – 0,5 délky listu rozdělené ve dva trojúhelníkovité, zaostřené nebo zatupělé laloky; zářez ostroúhlý, zaoblený.

Buňky tenkostěnné s nevelkými intermediálními a rohovými ztluštěninami, na okraji laloku 20 – 25 µm, ve střední části 30 – 35 × 20 – 25 µm, většinou však pouze 25 – 30 × 20 – 25 µm. Kutikula hladká. Siličná tělíska po (35 –) 40 – 50 (– 60) v buňce, vřetenovitá, oválná či vejčitá, čirá, 2 – 3 × 1 – 2 µm, často vytrvávají poměrně dlouho i v herbářovém materiálu.

Gemy velmi vzácně přítomny, terčovité.

Autoický druh. Androecea obvykle na krátkých postranních větévkách, samčí obalné listy vyduté, ve 2 – 5 párech; brakteoly pouze na bázi androeceí. Gynaecea většinou na hlavních lodyhách, vzácněji na zkrácenách postranních větvích. Samičí obalné listy poměrně velké, dvoudílné, celokrajné; spodní lalok vzpřímený, kopinatý, jazykovitý nebo oválný. Brakteoly spojené na bázi s jedním nebo oběma laloky. Periant vejčitý až hruškovitý, v horní části s 5 hranami, při ústí trubkovitý.

Sporofyt viz popis rodu.

Ekologie: obvykle na vlhkých silikátových skalách, častěji však spíše na skalách s neutrální reakcí nebo na humusu vápencových skal, vzácněji na borce stromů, syrovém humusu apod. od pahorkatin do montánního pásma.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 25: 38 – 49, 1976): poměrně hojně v pahorkatinách a horských oblastech na vhodných stanovištích celého státu.
Celkové: východní část Severní Ameriky, Evropa, Asie, severní Afrika.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, vytvářející několik modifikací podle stanoviště.

Možné záměny: na našem území prakticky vyloučené.

Podrod Microlejeunea Spruce

Lejeunea ulicina (Taylor) Gottsche, Lindenb. & Nees – rožeňka hlodášová

Syn.: Microlejeunea ulicina (Taylor) A. Evans

Rostliny velmi drobné, žlutozelené nebo zelené, niťovité, obvykle v kobercích či polštářích jiných mechorostů, ojediněle tvořící řídké volné koberce lodyžek přitisklých k substrátu.

Lodyhy obvykle kolem 0,5 cm dlouhé, nepravidelně větvené. Rhizoidy poměrně vzácné.

Listy obvykle oddálené, dvoudílné, laloky vzpřímené. Svrchní lalok široce oválný, široce vejčitý až téměř okrouhlý, silně vydutý, na špičce zatupělý, obvykle nepřekrývající lodyhu. Vnitřní lalok velikosti 0,6 – 0,8 spodního laloku, oválný, silně vydutý, s nápadným, zakřiveným apikálním zubem. Spodní listy malé, nepatrně širší než lodyha, oválné, do 0,6 – 0,8 dvoudílné, laloky kopinaté, poněkud k sobě skloněné.

Buňky 15 – 20 × 15 – 18 µm, obvykle tenkostěnné s nepatrnými rohovými ztluštěninami. Na bázi svrchního laloku 2 – 3 ocelli. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 2 – 5 v buňce, kulovitá až oválná, 4 – 7 × 2 – 3 µm, složená z drobných krůpějí; ocelli obsahují jedno velké zrnité siličné tělísko téměř vyplňující obsah buňky.

Vegetativní rozmnožování neznámo.

Dvoudomý druh. Androecea na krátkých postranních větévkách, obalné listy ve 2 – 3 párech, silně vyduté, dvoudílné s téměř stejnými laloky, v paždí s 1 antheridiem. Gynaecea na hlavní lodyžce nebo na zkrácených postranních lodyhách. Samičí obalné listy větší než sterilní listy, laloky oválné až jazykovitě klínovité, sporadicky zubaté; brakteoly dvoudílné. Periant hruškovitý, s 5 hranami; velmi vzácný.

Ekologie: na borce stromů, na skalách obvykle na vrstvě humusu nebo i na tlejícím dřevě.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 24: 180 – 181, 1975): údajně sbírán v 18. století na Šumavě (Černé jezero) pod jménem Cololejeunea minutissima (viz poznámku tam); dokladovou položku se nepodařilo nalézt. Výskyt na této lokalitě však byl možný.
Celkové: východní část Severní Ameriky, západní část Evropy, Chile, Ohňová země, Tristan da Cunha, střední a jižní Afrika; zda africké populace patří k tomuto druhu není jednoznačně akceptováno.

Variabilita: poměrně variabilní druh v řadě znaků; vytváří nedostatečně morfologicky vymezené populace, které však mají zřetelný areál. V Evropě pouze nominátní poddruh .

Možné záměny: na našem území prakticky vyloučena.