Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Thuidiaceae Schimp. – zpeřenkovité

Autor: Z. Hradílek

Verze: 1.1 (6.5.2011)

Helodium Warnst. – plstnatec

 

Robustní rostliny s vystoupavými až vzpřímeně rostoucími lodyhami tvoří měkké chomáče. Lodyhy pravidelně 1× zpeřené někdy s ojedinělými větvičkami 2. řádu, na příčném řezu okrouhle pětiboké s 2 – 3 řadami ztlustlých korových buněk, střední svazek chybí. Větve ploše rozložené, až 15 mm dlouhé. Lodyhy i větve hustě porostlé dlouhými, niťovitými až několikanásobně větvenými parafyliemi s nízkými až téměř nezřetelnými papilami na koncích buněk. Lodyžní listy ze sbíhavé užší báze široce vejčité, náhle nebo zvolna zúžené do ostré špičky. Čepel podélně řáskatá, až ke špičce ohrnutá, s jemně zoubkatým okrajem. Žebro končí před špičkou. Buňky protáhlé až téměř čárkovité, hladké nebo s 1 papilou na horním konci. Bazální buňky obdélníkové, tečkované, křídelní se neliší od ostatních bazálních buněk. Větevní listy kratší a užší než lodyžní, vejčité. Koncová buňka listu s 1 vrcholem. Perichaetiální listy úzce kopinaté, na okraji nahoře jemně zoubkaté, dole hladké, někdy s ojedinělými brvami, ± úzce ohrnuté.

Jednodomý, autoický.

Štět dlouhý, hladký. Pošvička dlouze válcovitá, brvitá. Tobolka válcovitá až eliptická, silně nachýlená nebo vodorovná. Buňky exothecia pravoúhlé, tenkostěnné. Prstenec z velkých buněk, trojřadý, opadavý. Zuby vnějšího obústí žlutohnědé, dole spojené v nízký tubus, ve spodní části příčně trámčité, nahoře široce lemované, bledé až hyalinní, hladké nebo papilnaté. Vnitřní obústí žluté, s vysokou bazální membránou, papilnatými kýlnatými zuby a 2 – 3 uzlovitými nebo hladkými brvami. Víčko kuželovité, ostře hrotité. Čepička lysá. Výtrusy malé, jemně papilnaté nebo hladké.

Rod zahrnuje 2 – 3 druhy, rostoucí v severní temperátní zóně. V Evropě je zastoupen jen následujícím druhem.

 

Poznámka: Některými autory bývá rod Helodium vyčleňován do samostatné čeledi Helodiaceae (Fleischer) Ochyra. Nedávné studie, založené na kombinaci morfologických znaků a sekvenování chloroplastové i jaderné DNA (Vanderpoorten & al., Taxon 51: 115–122, 2002; Gardiner & al., Taxon 54: 651–663, 2005), spíše potvrzují tradiční pojetí čeledi Thuidiaceae, tj. včetně rodu Helodium, jakož i oprávněnost existence rodu Abietinella.

 

Helodium blandowii (F. Weber & D. Mohr) Warnst. – plstnatec rašelinný

Syn.: Thuidium blandowii (F. Weber & D. Mohr) Schimp., *Thuidium lanatum (Strøm ex Brid.) I. Hagen, nom. illeg.

 

Statný, zelený, žlutozelený mech. Lodyhy 5 - 15 cm dlouhé, většinou vzpřímeně rostoucí.  Lodyžní listy 1,0 – 1,3 × 0,7 – 0,9 mm, na bázi často s parafyliemi. Žebro na hřbetě papilnaté. Buňky uprostřed čepele 18 – 40 × 6 – 7 µm, na hřbetní straně listu s vysokou papilou vybíhající z horního konce buňky. Buňky na bázi čepele hladké.

Štět 3 – 5 cm dlouhý, načervenalý. Bazální membrána dosahuje až 1/3 délky zubů vnitřního kruhu. Výtrusy 10 – 16 µm, hnědozelené, hladké.

Ekologie: rašeliniště, mokré až rašelinné, ostřicovomechové louky; od pahorkatin až do montánního stupně, vzácně i v nížinách.

Rozšíření: Česká rep.: v současnosti velmi vzácný mech; v minulosti známý z více lokalit – Borkovice, Blatná, Krušné hory (Polské rašeliniště), Českolipsko (Jestřebí), Krkonoše (Modrý důl) a Podkrkonoší, Javorník ve Slezsku, Hrubý Jeseník (Rejvíz, Velká kotlina), Šumperk, Nízký Jeseník, Zábřežské louky u Opavy, Žďárské vrchy, Drahanská vrchovina (Bukovinka), mnoho z nich již zřejmě zaniklo. Recentní nálezy pocházejí z Třeboňska (Ruda u Horusic), z Českomoravské vrchoviny (Brtnice, Doupě), Kokořínska (Ráj), Chebska (Salajna) a od Vidnavy.
Celkové: Evropa, sev. a stř. Asie, Kamčatka, Sachalin, Japonsko, Severní Amerika, Grónsko.

Variabilita: nepříliš variabilní druh. Celková velikost a hustota porostů je ovlivněna vnějšími podmínkami. Na sušších stanovištích, např. na degradovaných rašelinách, mohou být rostliny menší a kompaktnější.

Možné záměny: Abietinella abietina – má krátké oblé buňky listové a roste na suchých stanovištích.
Palustriella commutata – se liší tvarem listů, hladkými buňkami čepele, skupinou odlišných křídelních buněk, lodyhy a větve nejsou tak hustě obalené parafyliemi, parafylie jsou většinou jednoduché a mnohem menší.

 


Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (12.2.2007): Vytvoření textu.

 

Verze 1.1 (6.5.2011): Aktualizace rozšíření.