Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Ditrichaceae Limpr. – útlovláskovité

Autor: I. Novotný

Verze: 1.1 (14.6.2005)

Ditrichum Timm ex Hampe – útlovláska

Syn.: Trichodon Schimp., Leptotrichum Hampe ex Müll. Hal.

 

Rostliny v rozvolněných až hustých trsech nebo rostoucí roztroušeně, žlutavě až tmavě zelené.

Lodyhy 2-10(-11) mm vysoké, jednoduché nebo s ojedinělými větvemi se středním svazkem a 1-2 řadami malých inkrustovaných hnědých korových buněk.

Listy s kopinatou, oválně kopinatou nebo podlouhle oválnou bází, mírně pošvaté, většinou zúžené v štětinovitou rourkatou osinu, nesbíhavé. Okraj listů plochý nebo vehnutý nebo někdy ohrnutý zpět, celokrajné nebo ve špičce zoubkaté. Žebro jednoduché se špičkou končící až vybíhavé, často vyplňující celou niťovitou štětinu, na příčném průřezu svazky stereid na obou stranách vodivých buněk, nebo jen na hřbetní straně. Buňky v horní části listu nepravidelně čtvercovité až krátce obdélníkovité, ve spodní části obvykle obdélné až čárkovité, křídelné buňky nerozlišeny.

Axilární vlásky jsou tvořeny 2-3 bazálními pigmentovanými buňkami a 3-4 hyalinními buňkami. Rhizoidy hnědé, jen u D. pallidum žluté.

Vegetativní rozmnožování chybí nebo pomocí žlutých až oranžových hruškovitě elipsovitých nebo nepravidelných množilek 80-150 µm dlouhých, někdy vytvářejících krátkou řadu.

Jednodomé i dvoudomé. Tobolky jednotlivě na štětu vyrůstajícím z vrcholu lodyhy, válcovité a přímé nebo podlouhle válcovité a nakloněné, přímé až mírně obloukovitě prohnuté, hladké až vzácně za sucha brázdité. Štět prodloužený, přímý až mírně zprohýbaný červený až hnědý, někdy žlutý. Prstenec tvořen 1-3 řadami velkých buněk, opadavý, víčko kuželovité až krátce zobanité. Průduchy vyvinuté na apofýze. Čepička kápovitá.

Obústí jednoduché, tvořené 16-ti červenavými vzácně žlutavými zuby, obvykle rozdělenými ve dvě niťovité části až ke krátké bazální membráně, papilnaté nebo spirálně jemně vrásčité, přímé nebo mírně stočené.

Výtrusy žlutavé, kulovité, hladké nebo papilnaté, 10-24 µm.

Kosmopolitně rozšířený rod, tvořený více než 50 druhy, v Evropě podle pojetí 9-11 druhů.

Literatura: Frisvoll, A.A. (1985): Lectotypifications including nomenclatural and taxonomic notes on Ditrichum flexicaule sensu lato. – Bryologist 88: 31-40.

Seppelt R.D. (1982): A monographic revision of the genus Ditrichum (Musci: Ditrichaceae) I. Australian and New Zealand Species. – Journal of the Hattori Botanical Laboratory 51: 99-150.

 

Klíč k určování druhů:

 

1a

Listy z pošvaté báze náhle zúžené v úzkou kostrbatě odehnutou špičku, horní listové buňky jako mamily přečnívající

D. cylindricum

1b

Listy z nepošvaté báze ± přímo odstálé, listové buňky hladké, nemamilnaté

2

2a

Rostliny 1-8 cm vysoké, obvykle hustě vlášenité, buňky na rozšířené bázi listu nepravidelně obdélníkovité, trojúhelníkovité nebo čtvercovité. Rostliny vzácně plodné, na bazických substrátech

3

2b

Rostliny zřídka větší než 1 cm, nevlášenité, buňky na listové bázi dlouze obdélníkovité. Rostliny často plodné, převážně na kyselých substrátech

4

3a

Rostliny menší, (0,5-)1-5(-6) cm, listy ± 3 mm dlouhé, šídlovité, ve špičce obvykle nezubaté, hřbetní žeberní buňky v horní části žebra delší než přilehlé buňky čepele, buňky listové báze izodiametrické nebo krátce obdélníkovité s přímými nebo mírně zakřivenými stěnami, okrajový bazální lem tvořený (0)1-2(3) řadami relativně krátkých a tlustostěnných buněk dobře odlišný od vnitřních buněk

D. flexicaule

3b

Rostliny statnější (3) 4-7 (7,5) cm, listy 4-7 mm dlouhé, nešídlovité, za sucha spirálně stočené, ve špičce obvykle zubaté, hřbetní žeberní buňky v horní části žebra obvykle kratší než přilehlé buňky čepele, buňky listové báze obvykle prodloužené, se zakřivenými stěnami, okrajový bazální lem tvořený (1)2-4 řadami pseudohyalinních buněk, obvykle špatně odlišených od vnitřních buněk

D. gracile

4a

Listy na okraji ploché

5

4b

Listy na okraji místy ohrnuté

7

5a

Rostliny autoické, obvykle plodné, štět světle žlutý, tobolky v suchém stavu brázdité, okraj listů v horní části jemně zoubkatý, žebro široké a zploštělé

D. pallidum

5b

Rostliny dioické, štět alespoň v dolní části červený, tobolky v suchém stavu válcovité, hladké, okraj lístku v horní části nezoubkaté nebo s ojedinělými zoubky, žebro užší

6

6a

Listy z oválné až podlouhlé báze postupně zúžené do dlouhé žlábkovitě šídlovité špičky, buňky pošvaté báze obdélníkovité až lineární, na příčném průřezu v dolní části listu tvořené jednou vrstvou buněk

D. heteromallum

6b

Lístky trojúhelníkovité, buňky v dolní části čtvercovité až krátce obdélníkovité, na příčném průřezu pošvaté báze tvořené dvěma vrstvami buněk

D. zonatum

7a

Lodyhy na průřezu trojúhelníkovité, trojřadě olistěné, listy tupé a přitisklé, střední listové buňky obvykle lineární, okraj listů většinou neohrnutý nebo v horní části slabě ohrnutý, zuby peristomu žlutavé, hustě a rovnoměrně papilnaté

D. lineare

7b

Stonek na průřezu oválně trojúhelníkovitý, listy nejsou uspořádány v řadách, přímo odstálé, střední listové buňky nepravidelně čtvercovité až obdélníkovité, okraj lístků úzce ohrnutý, zuby peristomu červenavé, spirálně papilnatě rýhované

D. pusillum

 

Ditrichum cylindricum (Hedw.) Grout – útlovláska válcovitá (tenkozubka válcovitá)

Syn.: Trichodon cylindricus (Hedw.) Schimp. Ditrichum tenuifolium Lindb.

 

Rostliny v nahloučených koloniích světle až žlutě zelené barvy.

Lodyhy přímé, většinou 2-4 mm vysoké, na příčném průřezu oválně trojúhelníkovité až kosočtverečné se středním svazkem, rhizoidy vyvinuté na bázi.

Listy za vlhka kostrbaté, v suchém stavu poněkud kadeřavé. Spodní listy kopinaté, malé a přímé, směrem k vrcholu lodyžky náhle větší, báze široká oválná a pošvatá, nahoře náhle zúžená v žlábkovitě šídlovitou špičku. Čepel dole jednovrstevná, nahoře někdy dvojvrstevná. Žebro jednoduché, vyplňující horní část šídlovité špičky, zabírající asi 1/5 báze listu, na hřbetě silně mamilnaté. Okraj plochý nebo vehnutý, dole jednovrstevný, výše dvouvrstevný, jemně zoubkatý až k rozšířené oválné bázi, dole nezoubkatý. V šídlovité špičce list na hřbetu drsný, na příčném průřezu je svazek stereid slabě diferencovaný na hřbetní straně vodivých buněk.

Buňky hladké až mamilnaté na hřbetu, v pošvaté bázi obdélníkové až dlouze obdélníkové nebo dlouze kosodélníkovité. V náhle zúžené části listu kratší, nepravidelného tvaru, v horní části obdélníkovité až krátce obdélníkovité.

Axilární vlásky tvořené 1 bazální pigmentovanou buňkou a 2-3 hyalinními buňkami

Vegetativní rozmnožovací tělíska častá na rhizoidech, hnědá, asi 120 µm dlouhá, sestávající z jedné velké buňky, nebo z krátké řady 2-3 buněk.

Dvoudomý, perigonia a perichatia koncová, samčí rostliny zhruba stejně velké jako samičí.

Štěty 10-17 mm dlouhé, štíhlé, přímé až zprohýbané, světle hnědé až červenohnědé.

Tobolky jednotlivé, na štětu vyrůstajícím z vrcholu lodyhy, úzce válcovité, mírně obloukovitě prohnuté nebo někdy přímé, 1,25-2 mm dlouhé. Víčko 0,4-0,6 mm dlouhé, kuželovité, někdy krátce přímo nebo šikmo zobanité, loupavý prstenec tvořen z 1-3 řad velkých buněk, čepička kápovitá, nahá, žlutavá s červenou špičkou, prchavá. Obústí jednoduché, tvořený 16-ti tmavě červenými papilnatými zuby, rozdělenými téměř k bázi ve dva niťovité segmenty. Za sucha jejich špičky otočené ke středu tobolky. Výtrusy kulovité, 12-16 µm, žlutavé až zelenožluté, drobně papilnaté.

Ekologie: na holé písčité nebo hlinité ± kyselé půdě, na narušených místech podél cest, na úhorech, z nížin do nejvyšších horských poloh u nás.

Rozšíření: Česká republika: na vhodných stanovištích poměrně často po celém území státu.
Celkové: holarktický (bipolární), v Evropě subboreální: Evropa, Kanárské ostrovy, Kavkaz, Turecko, Sibiř, Japonsko, Nový Zéland, Severní Amerika, Grónsko.

Variabilita: druh nevykazuje velkou variabilitu, přirození hybridi nejsou známí.

Možné záměny: Dicranella crispa – viz poznámku pod tímto druhem.
Dicranella schreberiana
– viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace na WWW: BFNA.

 

Poznámka: v novějších pracích je druh Ditrichum cylindricum vzhledem k početným odlišnostem ve stavbě gametofytu zpravidla opět oddělován do rodu Trichodon (tenkozubka). Tak je rozlišován i v současném Seznamu mechorostů ČR (Kučera & Váňa 2003).

 

Ditrichum flexicaule (Schwägr.) Hampe – útlovláska zprohýbaná

 

Rostliny žlutohnědé nebo tmavě hnědozelené, tvořící měkké, husté, někdy lesklé polštáře.

Lodyhy (0,5-) 1-5 (-6) cm dlouhé, lehce lámavé, často opakovaně vidličnatě větvené, obvykle hustě pokryté červenohnědým vlášením.

Listy ±3 mm dlouhé, přímo odstálé, zprohýbané nebo slabě jednostranné, ze širší pošvaté báze dosti náhle zúžené do poměrně krátké, šídlovité špičky, okraje ploché. Žebro na hřbetě konvexní, široké a velmi dobře ohraničené vůči čepeli, vyplňuje horní část listu, která na okraji není zubatá nebo má několik drobných zubů na samotném vrcholu, jindy žebro vybíhavé, dorzální povrchové buňky v horní části listu čárkovité, delší než přilehlé buňky čepele.

Buňky v horní části listu krátké, nepravidelně čtvercovité, trojúhelníkovité nebo oválné, na bázi izodiametrické, na okraji čárkovité, relativně krátké a tlustostěnné buňky v (0-) 1-2 (-3) řadách, zřetelně odlišených od vnitřních čepelných buněk. Axilární vlásky tvořeny 2 bazálními pigmentovanými a (3) 4-5 (6) hyalinními buňkami.

Dvoudomý. Perichaetiální listy s přímou pošvatou bází, rychle zúženou do šídlovité špičky. Sporofyty tvořeny vzácně.

Štěty tmavě červené, (8) 17-25 mm vysoké, poněkud zprohýbané. Tobolky 1,5-2 mm dlouhé, válcovité nebo prodlouženě vejčité, přímé a symetrické nebo téměř symetrické, za sucha jen mírně vrásčité nebo brázdité, kaštanově hnědé, víčko 0,7-0,9 mm dlouhé, vysoce kuželovité nebo kuželovitě zobanité, tupé, zuby peristomu dvouklané téměř k bazální membráně, hustě papilnaté až ostnité, na bázi světle hnědé, nahoře bělavé

Výtrusy bledé, 8-12 µm, hladké.

Ekologie: vápnomilný druh, nejčastěji na vápencích, častější v nižších polohách, ale zasahuje až do subalpínského stupně.

Rozšíření: Česká republika: srov. Novotný, Čas. Mor. Mus., Přír., 81: 157-192, 1997; poměrně často ve vápencových oblastech (zejména v Českém a Moravském krasu), jinde spíše vzácnější.
Celkové: holarktický, v Evropě subboreálně montánní: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Turecko, Kavkaz, Izrael, Irán, severní a střední Asie, Čína, Nový Zéland, Severní a Střední Amerika.

Variabilita: Na suchých a exponovaných stanovištích rostou husté, krátké, tmavě zelené polštářky, rostliny jsou malé, s krátkými listy a jen mírně vybíhavým žebrem a jsou označovány jako var. densum (Bruch & Schimp.) Braithw. Tyto rostliny se často rozmnožují pomocí přímých, snadno ulomitelných větviček s krátkými přitisklými listy. Zvláště v horských oblastech se zřídka vyskytují statné rostliny, tvořící přechodné formy k D. gracile (viz poznámku u tohoto druhu).

Možné záměny: Ditrichum gracile – viz klíčové znaky.
Distichium spp. – mají dvouřadě olistěné lodyhy.
Blindia acuta – viz poznámku pod tímto druhem.
Trematodon ambiguus – kromě znaků sporofytu se liší areolací listu a průřezem žebra, oba druhy se vylučují i ekologicky – viz poznámku pod tímto druhem.

 

Ditrichum gracile (Mitt.) Kuntze – útlovláska štíhlá

Syn.: Ditrichum crispatissimum (Müll. Hal.) Paris, Ditrichum giganteum R.S. Williams, Ditrichum flexicaule var. sterile (De Not.) Limpr.

 

Rostliny ve velkých, jemných polštářích, v horní části jsou čerstvé rostliny světle až žlutozelené, dole hnědé, za sucha lesklé.

Lodyhy statné, obvykle (3-)4-7,5 cm dlouhé, jednoduché nebo vzácně větvené, se středním svazkem, obvykle málo vlášenité.

Listy ze stočené báze postupně zúžené do dlouhé žlábkovité špičky, někdy srpovitě jednostranné, 4-7 mm dlouhé, často u vrcholu až daleko po okraji listu jemně zoubkaté, někdy téměř celokrajné. Žebro zabírá 1/3 šířky listové báze, ve hřbetní části nevýrazně konvexní, špatně ohraničené, na průřezu nevýrazně vyvinuty svazky stereid, dorzální povrchové buňky v horní části listu obvykle kratší než přilehlé buňky čepele.

Buňky v horní části čepele kosočtverečné až nepravidelné, u okrajů listů a poblíž nich oválné až krátce červíkovité, poblíž žebra s rovnoměrně ztloustlými stěnami. Bazální buňky u žebra prodlouženě obdélníkové až červíkovité s rovnoměrně ztloustlými stěnami nebo s tenkými příčnými a silnými a chobotnatými podélnými stěnami. Okrajové bazální buňky úzké, prodloužené a často pseudohyalinní, obvykle málo odlišné od vnitřních buněk, v (1)2-4 řadách. Axilární vlásky tvořeny 2 (-3) bazálními pigmentovanými buňkami a 4 (-7) hyalinními buňkami.

Dvoudomý. Perichaetiální listy s přímou pošvatou bází, rychle zúženou do šídlovité špičky. Sporofyty tvořeny vzácně.

Tobolky asi 2 mm dlouhé, prodlouženě vejčité, přímé a symetrické, za sucha jen mírně vrásčité, kaštanově hnědé, víčko 0,6 mm dlouhé, kuželovitě zobanité, tupé, zuby obústí hustě papilnaté a na bázi srostlé

Výtrusy 11-14 µm, hladké.

Ekologie: na vlhčích, stinných, bazických, zejména vápencových skalách od nižších poloh až do subalpínského stupně, ale převažuje v horách.

Rozšíření: Česká republika: srov. Novotný, Čas. Mor. Mus., Přír., 81: 157-192, 1997; vzácněji než D. flexicaule, dosud znám zejména z Krkonoš, Hrubého Jeseníku (Velká a Malá kotlina), českokrumlovských vápenců vč. Černé v Pošumaví, Českého (Svatý Jan pod Skalou) a Moravského krasu (Macocha).
Celkové: holarktický, v Evropě boreálně montánní: Evropa, Japonsko, Tchaj-wan, Nová Guinea, Nový Zéland, Severní a Střední Amerika.

Variabilita: variabilní v celkovém habitu i mikroskopických znacích, které jej odlišují od D. flexicaule, v některých oblastech k tomuto druhu tvoří přechodné formy.

Možné záměny: Ditrichum flexicaule – viz klíčové znaky.

 

Ditrichum heteromallum (Hedw.) E. Britton – útlovláska obecná

Syn.: Ditrichum homomallum (Hedw.) Hampe

 

Rostliny volně trsnaté, žlutavě zelené, mírně lesklé.

Lodyhy 3-10 mm vysoké, jednoduché, někdy větvené, se středním svazkem, na příčném průřezu oválné, oválně troj- nebo pětiúhelníkovité.

Listy 1,5-3 mm dlouhé, přímé až odehnuté v úhlu 45° nebo méně, hořejší listy obvykle za sucha a někdy i ve vlhkém stavu jednostranné, z oválné až podlouhle oválné báze postupně zúžené v dlouhou žlábkovitě štětinovitou špičku. Okraj plochý, dole jednovrstevný, ve střední až horní části dvojvrstevný, téměř nezoubkovaný nebo jen s jednotlivými zoubky.

Žebro vyplňuje horní část šídlovité špičky, zabírá asi 1/4 báze listu, ve spodní části nezřetelně ohraničené, vyplňuje většinu horní části listu, ve špičce několik zubů, na příčném průřezu je svazek stereid dobře vyvinutý na dorzální straně a slabě na ventrální straně.

Buňky v dolní části listu dlouze obdélníkové až čárkovité s rovnoměrně ztloustlými stěnami, 6-10 × (24-)40-80 µm, v horní části jsou čárkovité u žebra a obdélníkovité na okraji.

Axilární vlásky tvořeny 2 bazálními pigmentovanými a 2 hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska na rhizoidech jsou vzácná, tvořená spirálně stočenou jednou řadou buněk.

Dvoudomý, perichaetiální listy náhle zúžené z pošvaté báze do štětinovité špičky.

Štěty 10-20 mm dlouhé, červené až fialově hnědé.

Tobolky přímé, dlouze úzce válcovité, 1,3-2 mm dlouhé, červenohnědé, hladké i v suchém stavu. Víčko tupě kuželovité, mírně zakřivené, prstenec tvořený 2-3 řadami velkých buněk. Čepička kápovitá.

Obústí asi 0,3 mm dlouhé, světlé, papilnaté s velmi nízkou bazální membránou, zuby rozdělené na dvě niťovité části, někdy spolu po celé délce spojené.

Výtrusy 10-15 µm, světlé, hladké nebo téměř hladké.

Ekologie: na vlhké písčité až hlinitopísčité nevápnité půdě, na březích a okrajích cest, zejména v montánním až subalpínském pásmu, ale zasahující až do nížin.

Rozšíření: Česká republika: hojně v horských oblastech na kyselých substrátech, vzácněji v pahorkatinách až nížinách, chybí na jižní Moravě.
Celkové: bipolární, převážně holarktický, v Evropě boreálně-montánní: severní a střední Evropa, v jižní Evropě v horách, severní Afrika (Maroko), Kavkaz, Malá Asie, severní, západní a východní Asie, západní Himálaj, Japonsko, Tchaj-wan, západní část Severní Ameriky, severní Andy (Kolumbie), Antarktida.

Variabilita: vzácně se vyskytují rostliny s krátkými štěty a drobnými tobolkami (Matsui & Iwatsuki 1990). V ČR jsem pozoroval rostliny s axilárními chlupy tvořenými dvěma pigmentovanými bazálními a dvěma hyalinními. Ochyra & Lewis-Smith (1998) udávají z Antarktidy Axilární vlásky tvořené 2-3 pigmentovanými bazálními a 2-5 hyalinními buňkami.

Možné záměny: Ditrichum pusillum, D. lineare – okraje listů jsou ohrnuté a listy i tobolky jsou kratší.
Ditrichum zonatum – viz klíčové znaky, rostliny známy jen sterilní.

 

Ditrichum lineare (Sw.) Lindb. – útlovláska pošvatá

Syn.: Trichostomum vaginans Sull.

 

Rostliny štíhlé, drnaté, lesklé až slabě lesklé, žluto- nebo tmavě zelené až hnědozelené.

Lodyhy 4-15 mm dlouhé, na příčném průřezu téměř trojúhelníkovité, se středním svazkem, jednoduché nebo příležitostně větvené.

Listy přímo odehnuté v úhlu menším než 45°, za sucha přitisklé, spodní listy malé, oválné až oválně kopinaté, horní větší 1-2 mm dlouhé, 3-4× dlouhé jak široké, kopinaté, postupně zúžené v krátkou, šídlovitě žlábkovitou, ve špičce téměř celokrajnou tupou špičku, střechovité, ± trojřadé, okraj plochý nebo místy na obou stranách ohrnutý, částečně dvojvrstevný, celý nebo slabě zoubkatý.

Žebro zabírá asi 1/3 báze listu, obvykle vyplňuje horní část šídlovité špičky; na příčném průřezu slabě rozlišený dorzální svazek stereid.

Buňky ve spodní části listu úzce obdélníkovité, v horní části listu poněkud kratší, se ztloustlými stěnami.

Axilární vlásky tvořené 2 bazálními pigmentovanými 2 hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací pomocí přímých táhle kuželovitých větviček s krátkými střechovitými, tupými až kápovitými listy; rhizoidální gemy tvořené jednou spirálně stočenou řadou buněk.

Dvoudomý, perichaetiální listy na bázi pošvaté, náhle zúžené do relativně krátké štětinovité špičky, dlouhé jako 1/2 bazální části nebo je špička stejně dlouhá jako spodní část listu.

Štěty 10-25 mm dlouhé, přímé, žluté nebo slabě hnědé, starší štěty hnědé, oranžově hnědé nebo červeno hnědé.

Tobolky 1-2 mm dlouhé, válcovité, přímé nebo mírně ukloněné, hladké nebo mírně brázdité, prstenec tvořen 1 řadou malých a 1-2 řadami velkých buněk, víčko 0,3-0,7 mm dlouhé, tupě zobanité. Čepička dlouze kápovitá

Obústí bledé až žluté, zuby hustě a rovnoměrně papilnaté, rozdělené perforací ve dvě ± spojené části, často je jedna z nich kratší.

Výtrusy 10-12 µm, téměř hladké nebo jemně papilnaté.

Ekologie: na holé, často narušené, kyselé, písčité až hlinité minerální půdě, např. holá půda na okrajích cest, rozrytá místa na skalách pokrytých půdou.

Rozšíření: Česká republika: na vhodných místech od nižšího horského až po nižší subalpínský stupeň v  oblastech s kyselými substráty (Šumava, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Jihlavské vrchy, Slezské Beskydy).
Celkové: cirkumpolární, v Evropě suboceánicky montánní: Evropa, Japonsko, Severní Amerika.

Variabilita: problémy způsobuje zejména variabilita ve znacích, považovaných za diakritické vůči druhu D. pusilllum (viz poznámku).

Možné záměny: Ditrichum pusillum – viz klíčové znaky; zúžená špička perichaetiálních listů je stejně dlouhá nebo delší než pošvatá báze oproti listům náhle zúženým se špičkou kratší než pošvatá báze u D. lineare.
Ditrichum heteromallum, D. zonatum – mají neohrnutý okraj listů.
Dicranella varia – kromě odlišných znaků sporofytu má pod špičkou mírně zoubkatý okraj listů, listy jsou za sucha poněkud kadeřavé.

 

Poznámka: někdy mohou být ve sběru nalezeny oba tvarové typy perichaetiálních listů. Některé položky mají vyvinuté listy typické pro Ditrichum pusillum, ale nemají rýhované zuby peristomu. Tato situace naznačuje, že je velmi pravděpodobná hybridizace mezi těmito druhy, jsou-li kolonie prorostlé a oba rodiče jsou navzájem vzdálení jen několik mm. Takové rostliny byly na našem území zaznamenány např. ve Slezských Beskydech (Velká Čantoryje mezi lokalitou „Za kámen“ a vrcholem, 2.10.1999, leg. V. Plášek; ve sběru je D. lineare ♀ s kuželovitými rozmnožovacími větvičkami a Ditrichum pusillum ♂ se spirálně rýhovaným peristomem nalezen).

 

Ditrichum pallidum (Hedw.) Hampe – útlovláska bledá

 

Rostliny malé, hustě trsnaté, žlutavě zelené nebo žlutavé, hedvábité.

Lodyhy obvykle 3-7 mm dlouhé, jednoduché, na příčném průřezu oválně pětiúhelníkové, s centrálním svazkem.

Listy 1-5 mm dlouhé, přímo odehnuté v úhlu 45° nebo méně až mírně jednostranné, z oválné až oválně kopinaté pošvaté báze postupně zúžené v dlouhou žlábkovitou špičku, přímé a za sucha mírně vlnité. Okraj po celé délce plochý, dole jednovrstevný, v horní části nad náhlým zúžením dvouvrstevný, ve špičce jemně pilovitý.

Žebro široké a zploštělé, zabírající většinu listové báze, dlouze vybíhavé, vyplňující většinu šídlovité špičky; na příčném průřezu zřetelné svazky ventrálních i dorzálních stereid.

Buňky v horní části pošvaté báze dlouze obdélníkovité, bazální buňky oválně šestiúheníkovité až obdélníkovité, na okraji zúžené.

Axilární vlásky tvořené 1 bazální pigmentovanou a 3 hyalinními buňkami. Rhizoidy žluté.

Vegetativní rozmnožovací tělíska na rhizoidech žlutá až žlutavě hnědá tvořená jednou, spirálně stočenou řadou buněk.

Autoický, perigonia axilární, perichaetiální listy kratší něž lodyžní, bez pošvaté báze.

Štěty světle žluté, 10-40 mm dlouhé, obvykle za sucha zprohýbané.

Tobolky téměř přímé až nakloněné, 1-2 mm dlouhé, z širší báze postupně zúžené do úzkého ústí, mírně asymetrické, žlutohnědé, za sucha brázdité. Víčko asi 0,8 mm dlouhé, vysoce kuželovité nebo kuželovitě zobanité. Čepička dlouze kápovitá.

Zuby obústí žlutavě oranžové, rozdělené na dvě části téměř k bazální membráně, asi 0,5 mm dlouhé, drsně a hustě papilnaté.

Výtrusy 16-25 µm, drsně, řídce papilnaté.

Ekologie: na hlinitých půdách na suchých, otevřených nebo částečně stíněných místech, např. v opadavých lesích, na kyselých i vápnitých substrátech, v nížináh až pahorkatinách.

Rozšíření: Česká republika: vzácně v nížinách, častější v pahorkatinách, zejména na Moravě; starší lokality jsou známé také ze středních Čech. Recentně známy pouze čtyři lokality: Brno: Hádecká planina, Drahanská vrchovina – vrch Rozepře u Vyškova, Hluboký důl u Náměště na Hané a u Havraníků – u Baštova mlýna v Podyjí.
Celkové: bipolární, v Evropě submediteránní: Evropa, Azory, Kavkaz, Turecko, střední Afrika, JV Sibiř, Japonsko, Severní Amerika.

Variabilita: není příliš významná.

Možné záměny:díky žlutavým štětům a rhizoidům a autoické poloze gametangií je druh je snadno rozlišitelný.

 

Ditrichum pusillum (Hedw.) Hampe – útlovláska ohrnutá

Syn.: Ditrichum tortile (Schrad.) Brockm.

 

Rostliny malé, drnovité, v snadno rozpadavých trsech, žluto- až tmavě zelené barvy.

Lodyhy přímé, 4-6(-11) mm dlouhé, jednoduché nebo příležitostně větvené, přímé, na příčném průřezu oválně trojúhelníkovité, s centrálním svazkem.

Listy za vlhka odehnuté v úhlu do 45°, 1,5-2,5 mm dlouhé, za sucha přímé, kopinaté nebo čárkovitě kopinaté, postupně zašpičatělé, okraj nezoubkatý nebo ± pilovitý ve špičce nebo celé horní 1/4, nepravidelně ztloustlý a zakřivený na okraji v horní polovině. Žebro vyplňuje horní část šídlovité špičky, někdy vybíhavé, na příčném průřezu slabě vyvinuty dorzální stereidy.

Buňky v horní části ± čtvercovité až krátce obdélníkovité, někdy nepravidelně prodloužené, 1,5-3 : 1, s rovnoměrně ztlustlými stěnami, spodní buňky prodloužené.

Axilární vlásky tvořené 2-3 bazálními pigmentovanými 3-5 hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska na rhizoidech častá, mnohobuněčná, kulovitá až hruškovitá, do 150×100 µm.

Dvoudomý, perichaetiální listy podobné větevním listům, dlouze kopinaté, nepříliš pošvaté.

Štěty 6-12 (15) mm dlouhé, přímé, s věkem červenohnědé.

Tobolky 1-2 mm dlouhé, přímé, válcovité až oválné, symetrické, hladké nebo slabě za sucha brázdité, prstenec tvořený 3 řadami buněk. Víčko šikmo zobanité, 0,5 (-0,7) mm dlouhé. Čepička dlouze kápovitá, 1,0-2,5 mm.

Zuby obústí jemně papilnaté, šikmo rýhované.

Výtrusy 11-16 µm, bledé, hladké nebo téměř hladké.

Ekologie: na holé narušené nevápnité půdě podobně jako D. lineare, ale také v nižších polohách.

Rozšíření: Česká republika: roztroušeně po celé oblasti od nížin až do supramontánního stupně, velmi často na vhodných stanovištích v našich vyšších pohořích, historicky nejvíce dokladován z moravského podhůří Vysočiny.
Celkové: holarktický, v Evropě temperátní: Evropa, Alžírsko, Turecko, Kavkaz, severní a střední Asie, Indie, Čína, Severní Amerika.

Variabilita: tvar a velikost tobolek jsou velmi proměnlivé, válcovité až krátce oválné tobolky různé délky mohou být přítomné v témž trsu. Zuby peristomu jsou někdy rovnoměrně papilnaté namísto šikmo rýhované. Poznámku o možné hybridizaci s D. lineare viz pod tímto druhem.

Možné záměny: Ditrichum lineare – viz poznámku pod tímto druhem.
Ditrichum heteromallum, D. zonatum – mají neohrnuté listy.
Dicranella varia – kromě znaků sporofytu má delší buňky listů a za sucha jsou listy poněkud kadeřavě pokroucené.

 

Ditrichum zonatum (Brid.) Kindb. – útlovláska pásmovaná

Syn.: Ditrichum homomallum var. zonatum (Brid.) Lindb., Ditrichum heteromallum var. zonatum (Brid.) Podp.

 

Rostliny malé, hustě trsnaté, žlutavě až tmavě zelené barvy, často se zřetelnými ročními přírůstky v podobě různě barevných pásů (odtud jméno), dole červenohnědé.

Lodyhy 5-50 mm dlouhé, jednoduché, někdy větvené, se středním svazkem, na příčném průřezu oválně trojúhelníkovité.

Listy 0,8-1,6 mm dlouhé, přímé, přitisklé až mírně přímo odehnuté v úhlu do 45°, trojúhelníkovité, postupně zúžené do žlábkovité špičky, na okraji celokrajné nebo mírně zubaté, okraj plochý po celé délce, kromě bazální části dvojvrstevný, pošvatá báze na příčném průřezu tvořená dvěma vrstvami buněk.

Buňky v horní části pošvaté báze čtvercovité až obdélníkovité (5-)6-8×10-24(-32) µm, kratší na okrajích a směrem ke špičce, bazální buňky čtvercovité až krátce obdélníkovité, čepelné buňky přecházejí ± do špičky, v samotném vrcholu několik delších buněk.

Žebro vyplňuje horní část šídlovité špičky nebo krátce vybíhá, na příčném průřezu mírně vyvinutý svazek dorzálních a slabě vyvinutý nebo chybějící svazek ventrálních stereid.

Axilární vlásky krátké, tvořené 1 bazální pigmentovanou a dvěma hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska na rhizoidech tvořená spirálně stočenou jednou řadou buněk.

Dvoudomý, sporofyty neznámé.

Ekologie: v humusem vyplněných štěrbinách kyselých skal, vzácně přímo na zemi, v subalpínském až alpínském pásmu.

Rozšíření: Česká republika: Krkonoše (Violík, Kotelní jámy, Úpská jáma, Sněžka), Hrubý Jeseník (Šerák, Velká kotlina), udávaný také z německé strany Šumavy (Javor).
Celkové: cirkumpolární, v Evropě subarkticko-subalpínský:  severní, západní a střední Evropa, Pyreneje, Japonsko, Aljaška, západní část Severní Ameriky.

Variabilita: v literatuře je uváděna velká variabilita v celkové velikosti trsů, ale v ČR jsou rostliny vždy malé. Taxon není všeobecně akceptován, někteří autoři jej řadí do variability Ditrichum heteromallum.

Možné záměny: Ditrichum heteromallum – viz klíčové znaky.

 


Verze 1.0 (27.8.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.

 

Verze 1.1 (14.6.2005): Doplnění lokalit Ditrichum pallidum.