Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Ditrichaceae Limpr. – útlovláskovité

Autor: I. Novotný

Verze: 1.0 (1.9.2004)

Distichium Bruch & Schimp. – dvoustranník (dvouřadka)

 

Rostliny v hustých, žlutavě zelených až tmavě zelených trsech, dole s červenavě hnědým vlášením.

Lodyhy ca. 1-6 cm dlouhé, přímé, jednoduché nebo mírně větvené, zploštělé, střední svazek přítomen.

Listy ve dvou řadách, s přímou, podlouhlou, pošvatou bází, náhle zúženou do šídlovité špičky, odehnuté v různém úhlu od lodyhy, , čepel jednovrstevná, špička ostrá. Okraj listu plochý nebo poněkud vehnutý, dole celý, jemně vroubkovaný až zubatý v šídlovité špičce, zvláště pod vrcholem. Žebro jednoduché, vybíhavé, obvykle vyplňující většinu šídlovité špičky, tvořící 1/4-1/3 podlouhlé báze, ve špičce na hřbetě drsné.

Buňky listů v pošvaté bázi čárkovité, červíkovité až obdélníkovité, hladké, přecházející v krátce bdélníkovité až čtvercovité nebo nepravidelné v šídlovité části, na hřbetu papilnaté přečnívajícími konci buněk, stěny mírně ztlustlé, netečkované.

Vegetativní rozmnožovací tělíska chybějí.

Jednodomé i dvoudomé druhy. Perichaetiální listy nejsou odlišeny, někdy mírně zvětšené.

Štěty přímé nebo poněkud zprohýbané, hladké, za sucha zkroucené, žlutavě hnědé až červené nebo červenohnědé.

Tobolky jednotlivé, hnědé, válcovité až vejčité, přímé a souměrné nebo nahnuté a nesouměrné, za sucha poněkud vrásčité; prstenec ze 2-3 řad nafouklých, odpadavých buněk. Víčko kuželovité, přímé. Čepička kápovitá, hladká.

Obústí jednoduché, tvořené 16 tmavě červenými, hladkými až papilnatými nebo jemně brázditými, kopinatými zuby, rozdělenými téměř k bázi ve 2, vzácně 3 části, někdy zuby spárované.

Výtrusy žluté až žlutavě hnědé, kulovité až oválné, jemně papilnaté, ca. 16-45 µm v delším rozměru.

Celosvětově rozšířený rod s udávanými 14 druhy, na severní polokouli 5, v Evropě 3 druhy.

 

Klíč k určování druhů:

 

1a

Paroický druh, tobolka válcovitá, obvykle přímá, výtrusy 17-24 µm; obústní zuby hrubě, velmi šikmo až téměř podélně čárkované. Buňky v horní části pošvaté báze červíkovité, nepravidelné, neuspořádané.

D. capillaceum

1b

Autoický druh, tobolka vejčitá, nachýlená až vodorovná, výtrusy 30-47 µm; obústní zuby jemně šikmo až téměř vodorovně čárkované. Buňky v horní části báze obdélníkovité, uspořádané v ± pravidelných svislých řadách.

D. inclinatum

 

Distichium capillaceum (Hedw.) Bruch & Schimp. – dvoustranník vláskovitý (dvouřadka vláskovitá)

 

Rostliny štíhlé, v hustých, ± lesklých, zelených až modro-zelených trsech. Lodyhy 1-6(-10) cm dlouhé.

Listy (1,5-)2,5-4,5 mm dlouhé, nad pošvatou bází odehnuté v úhlu obvykle více než 60° do drsné, šídlovité špičky.

Buňky v horní části pošvaté báze listu červíkovité, nepravidelné, neuspořádané, ca. 40-70×2.5-5.0 µm, buňky horní části listu ca. 5-12×4-5 µm.

Paroický. Štěty ca. 8-20 mm dlouhé, za zralosti červené nebo červenavě hnědé.

Tobolky 1-2 mm dlouhé, válcovité, ± přímé, někdy poněkud nachýlené a mírně asymetrické.

Obústí tvořené 16 krátce kopinatými zuby, ca. 120-200 µm vysokými, rozdělenými téměř k bázi ve dvě ± stejné části, hrubě, velmi šikmo až téměř podélně papilnatě čárkované.

Výtrusy (15-)17-24 µm, hustě a jemně papilnatě zdrsnělé.

Ekologie: na humusu na vápencových skalách a v jejich štěrbinách, na zdech, vzácněji též např. na vápnitých pískovcích, od nížin do nejvyšších poloh.

Rozšíření: Česká republika: běžný druh ve vápencových oblastech, vzácněji v oblastech s kyselými substráty, kde je vázán převážně na sekundární biotopy.
Celkové: prakticky kosmopolitní.

Variabilita: v subalpínském a alpínském stupni vytváří formy s kratšími listy a tobolkami v hustých nízkých trsech, habitem prakticky identické s následujícím druhem, popsané jako var. compactum (Huebener) Dalla Torre & Sarnth. Variabilní je i tvar a nachýlení tobolky.

Možné záměny: Distichium inclinatum – viz klíčové znaky.
Ditrichum flexicaule, D. gracile – lodyhy nejsou dvouřadě olistěné.

 

Distichium inclinatum (Hedw.) Bruch & Schimp. – dvoustranník nachýlený (dvouřadka nachýlená)

 

Rostliny štíhlé v hustých, zelených, málo lesklých trsech, pouze na bázi vlášenité. Lodyhy 1-2(-4) cm vysoké.

Listy (1-)2-3 mm dlouhé nad pošvatou bází odehnuté v úhlu obvykle kolem 45° do drsné, šídlovité špičky.

Buňky v horní části pošvaté báze listu obdélníkovité, ca. 35-78 × 3-4 µm, uspořádané v ± pravidelných svislých řadách; v horní části listu krátce pravoúhlé, ca. 7-10×3-7 µm.

Autoický. Štěty (7-)12-20 mm dlouhé, za zralosti červenohnědé.

Tobolky 1-1,25(1,5) mm dlouhé, oválně válcovité, nachýlené až téměř vodorovné, asymetrické.

Obústí tvořené 16 kopinatými, ca. 150-250 µm vysokými, perforací na 2-3 ramena oddělenými zuby, jemně šikmo až téměř vodorovně čárkovanými.

Výtrusy 30-48 µm, hustě a jemně papilnatě zdrsnělé.

Ekologie: na stejném typu stanovišť jako předchozí druh, ale pouze v horských a podhorských oblastech.

Rozšíření: Česká republika: Krkonoše (Rudník, Kotel, podkrkonošské vápence), Hradiště u Chomutova, Hrubý Jeseník (Velká kotlina, okolí Branné).
Celkové: Evropa, severní Afrika, Turecko, Kavkaz, Irán, severní a střední Asie, Indie, Čína, Severní Amerika.

Variabilita: také u Distichium inclinatum se vyskytují kompaktní formy paralelní s var. compactum u předešlého druhu; variabilní je postavení tobolky, takže je vždy důležité ověřit velikost výtrusů.

Možné záměny: Distichium capillaceum – viz klíčové znaky.

Ilustrace na WWW: BFNA.

 


Verze 1.0 (27.8.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.