Anastrophyllum (Spruce) Steph. – polanka

Syn.: Crossocalyx Meyl., Sphenolobus (Lindb.) Berggr.

Obvykle v hnědavých, purpurových, vzácněji v hnědozelených či zelených kobercích, trsech nebo polštářích rostoucí rostliny, zřídka promíšené jinými druhy mechorostů.

Lodyhy 1 – 15 (– 20) cm dlouhé, poléhavé, vystoupavé či vzpřímené, jen velmi vzácně vytvářející drobnolisté výběžky, nepříliš často terminálně (typ Frullania) nebo laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) větvené. Rhizoidy poměrně časté, roztroušené.

Listy podložené, obvykle ventrální (zadní) částí šikmo, dorzální (přední) částí příčně nebo téměř příčně vetknuté, vyduté, žlábkovité nebo až kýlnaté, dvoulaločné do 0,1 – 0,7 délky, laloky obvykle trojboké, zaostřené nebo zaoblené. Spodní listy chybějí.

Buňky tenkostěnné, s rohovými ztluštěninami (často vzájemně splývajícími) nebo se stěnami rovnoměrně ztloustlými a nepatrnými rohovými ztluštěninami. Kutikula hladká či papilnatá.

Gemy u několika druhů, obvykle 1 – 2-buněčné.

Dvoudomé, vzácně paroické druhy. Androecea terminální nebo interkalární, samčí obalné listy vyduté, v paždí s 1 – 2 antheridii, stopka 1 – 2řadá. Samičí obalné listy většinou větší než sterilní listy, 2 – 4-laločné. Brakteoly obvykle přítomny, u některých druhů silně redukované. Periant vyniklý, často v horní části čirý (buňky odbarvené) a slabě zploštělý, ústí laločnaté.

Štět tvořen mnoha buňkami nebo dvěma řadami buněk (8 – 9 + 4 – 5). Tobolka se stěnou 2 – 5-vrstevnou, vnější vrstva s čípkovitými, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy 10 – 14 µm v průměru, mrštníky 6 – 9 µm široké.

Asi 35 – 40 druhů rozšířených převážně v horách tropů; v Evropě celkem 9 druhů, z toho na našem území 4.

Klíč k určení podrodů a druhů:

Podrod Anastrophyllum

Sekce Isolobus R.M. Schust.

Anastrophyllum michauxii (F. Weber) H. Buch – polanka Michauxova

Syn.: Sphenolobus michauxii (F. Weber) Steph.

Rostliny v zelených, olivově zelených, šedozelených, hnědozelených až hnědých, většinou samostatných kobercích.

Lodyhy obvykle vystoupavé nebo poléhavé s vrcholky vystoupavými, většinou 2 – 5 cm dlouhé, nevětvené nebo sporadicky terminálně či laterálně-interkalárně větvené. Rhizoidy poměrně četné.

Listy vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, zadním okrajem šikmo podloženě, předním okrajem téměř příčně vetknuté, sbíhavé, široce oválné, zaobleně čtvercové až vejčitě srdčité, nejširší prakticky nad široce stonek objímající bází, vyduté s okraji vehnutými, asi do 0,3 – 0,5 délky dělené ve dva téměř stejné laloky; zářez ostroúhlý či pravoúhlý, laloky zašpičatělé. Spodní listy chybějí.

Buňky s nepatrně ztlustlými stěnami a mohutnými, často splývajícími rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 10 – 14 µm, ve střední části 15 – 20 (– 25) × 13 – 17 µm, bazální buňky poněkud prodloužené na 25 – 30 × 15 – 20 µm. Kutikula s jemnými papilami. Siličná tělíska obvykle po 3 – 7 v buňkách, téměř kulovitá či vejčitá, jemně zrnitá, 5 – 8 × 4 – 6 µm.

Na okrajích listů někdy přítomny purpurové 1 – 2-buněčné gemy, 20 – 26 ×13 – 17 µm, oválné až 3 – 4boké.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární, tvořená 4 – 6 páry vydutých samčích obalných listů s bazálním zubem nebo brvou, antheridia po 2 – 3. Gynaecea terminální, samičí obalné listy poněkud větší než listy sterilních lodyh a někdy i 3-laločné, kostrbatě odstávající. Brakteoly obvykle chybějí. Periant poměrně velký, kyjovitý až hruškovitý, v horní třetině s 5 – 6 rýhami, dosti náhle stažený v laločnaté, často brvité ústí.

Štět tvořen množstvím buněk. Tobolka vejčitá, se stěnou 3 – 4-vrstevnou, vnější vrstva obvykle s čípkovitými a neúplnými poloměsíčitými ztluštěninami, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy jemně papilnaté, 10 – 14 µm.

Ekologie: nejčastěji na tlejícím dřevě v určitém stupni rozkladu, vzácněji na pískovcových skalách nebo silné vrstvě humusu. Hlavně v montánním stupni nebo v inversních polohách skalních měst.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 33: 12 – 15, 1984): vzácně na Šumavě, v Jizerských horách, Krkonoších, Hrubém Jeseníku, Nízkém Jeseníku (Nové Valteřice) a Beskydech, porůznu v oblasti severočeských pískovců, kde sestupuje až na 200 m n. m. Řada lokalit pravděpodobně patří minulosti vzhledem k nedostatku vhodných substrátů, zcela jistě roste ještě na severočeských pískovcích.
Celkové: holarktický druh, zasahující až do východní Asie.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, variabilita hlavně v habitu rostlinek, přítomnosti gem a postavení listů.

Možné záměny: netypicky vyvinuté rostliny lze zaměnit snad pouze s A. minutum (odlišuje se ± rovnoměrně ztlustlými stěnami buněk, nevelkými rohovými ztluštěninami a většinou též absencí gem, které zvláště na skalním substrátu bývají u A. michauxii přítomny). A. hellerianum je mnohem menší, rostliny jsou přitisklé k substrátu a tvoří nápadné vystoupavé výhonky s gemami na vrcholcích lodyh.

Podrod Crossocalyx (Meyl.) R.M. Schust.

Syn.: Crossocalyx Meyl.

Anastrophyllum hellerianum (Nees ex Lindenb.) R.M. Schust. – polanka Hellerova

Syn.: Crossocalyx hellerianus (Nees ex Lindenb.) Meyl., Sphenolobus hellerianus (Nees ex Lindenb.) Steph.

Tmavě či olivově zelené, někdy až hnědavé řídké koberce nebo jednotlivé plazivé lodyhy mezi koberci mechorostů, nápadné vzpřímenými gemiparními výhonky zbarvenými purpurově přítomnými gemami.

Lodyha na bázi plazivá, poléhavá, přitisklá k substrátu s vrcholky (jmenovitě gemiparními) vystoupavými až vzpřímenými, 0,2 – 1,0 cm dlouhá, nehojně laterálně-interkalárně větvená. Rhizoidy poměrně časté.

Listy oddálené nebo vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, šikmo podloženě (ventrální část) až téměř příčně (dorzální část) vetknuté, široce oválné až zaobleně čtverečné, nejvýše nepatrně delší než široké, žlábkovitě vyduté, asi do 0,3 – 0,5 délky dvoulaločné, laloky trojboké, zašpičatělé, zářez pravoúhlý nebo ostroúhlý. Gemiparní výhonky s přilehlými listy, které se směrem k vrcholu zmenšují a redukují na několikabuněčné pozůstatky. Spodní listy chybějí.

Buňky se stěnami ± rovnoměrně ztloustlými, s nepříliš velkými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 12 – 15 µm, ve střední části 15 – 25 × 12 – 20 µm. Kutikula bradavčitá. Siličná tělíska kulovitá až oválná, obvykle po 2 – 4 v buňkách, jemně papilnatá, 5 – 8 × 3 – 6 µm.

Gemy velmi četné na vrcholcích vzpřímených konců lodyh a na redukovaných listech těchto výhonků, téměř krychlovité, obvykle 1-buněčné (vzácněji gemy na okrajích neredukovaných listů a tam i 2-buněčné), 10 – 13 µm.

Dvoudomý druh. Androecea většinou terminální, samčí obalné listy ve 4 – 6 párech, vakovité, se zakřivenými laloky a 1 antheridiem v paždí. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyh, na okraji zubaté. Drobné brakteoly srostlé s obalným listem přítomny. Periant vejčitý až válcovitý, s nápadnou rýhou začínající již v dolní části periantu, ústí periantu laločnaté, zubaté až brvité, brvy až 5 – 8 buněk dlouhé.

Štět tvořen 8 + 4 buňkami. Tobolka vejčitá, se stěnou 2 – 3-vrstevnou. Výtrusy 10 – 13 µm; mrštníky 7 – 8 µm široké.

Ekologie: většinou pouze na tlejícím dřevě, ojediněle přechází i na borku stromů.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 33: 10 – 12, 1984): velmi vzácně: Novohradské hory (Žofínský prales), Šumava (Boubín, nerevidovaný hist. údaj též z Třístoličníku), Hrubý Jeseník (Dolní Lipová, Bílá Opava), Beskydy; dříve uváděn z okolí Jihlavy.
Celkové: západní a východní část Severní Ameriky (chybí ve Skalistých horách), zasahuje až do Mexika, západní, severní a střední Evropa, Sibiř, Japonsko, Himálaj.

Variabilita: nepříliš variabilní druh; hlavně ve velikosti rostlinek.

Možné záměny: pouze rostliny bez gem připomínají drobné rostliny ostatních druhů. A. minutum – rostliny jsou větší, obvykle bez rohových ztluštěnin, jen výjimečně se vyskytují na tlejícím dřevě (a potom s gemami na okrajích listů).

Podrod Eurylobus R.M. Schust.

Anastrophyllum saxicola (Schrad.) R.M. Schust. – polanka skalní

Syn.: Sphenolobus saxicola (Schrad.) Steph.

Tmavozelené, olivově zelené, žlutohnědé až zelenohnědé vypouklé trsy či porosty hustě nahloučených rostlinek, pouze výjimečně prorostlé dalšími druhy mechorostů.

Lodyhy vystoupavé až vzpřímené, pouze ojedinělé lodyhy na okraji trsu poléhavé, 2 – 5 cm vysoké, pouze sporadicky laterálně-interkalárně větvené, habitem připomínající rod Scapania. Rhizoidy roztroušené.

Listy oddálené nebo vzájemně se kryjící, v pravidelných vzdálenostech, od lodyhy odstávající, šikmo podloženě ve ventrální, příčně v dorzální části vetknuté a zde poněkud sbíhavé, kýlnaté, často polokulovitě vyduté, asymetricky dvoulaločné, zářez tupoúhlý. Spodní lalok široce oválný až okrouhlý, silně vydutý a mírně tupě zašpičatělý, špička obvykle dovnitř vehnutá. Svrchní lalok široce vejčitý až srdčitý, tupě zašpičatělý, s vrcholkem zakřiveným, dosahující velikosti 0,3 – 0,5 spodního laloku. Kýl ± polokruhovitě zakřivený. Spodní listy chybějí.

Buňky se stěnami slabě ztlustlými a nepříliš velkými rohovými ztluštěninami, na okraji listů 16 – 20 µm, ve střední části 18 – 25 µm. Kutikula jemně papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 4 (– 5) v buňce, kulovitá či oválná, 6 – 10 × 4 – 6 µm, jemně zrnitá.

Gemy chybějí.

Dvoudomý, vzácně plodný druh. Antheridia interkalární, samčí obalné listy nepříliš odlišné od listů sterilních rostlinek, vakovité na bázi a nesoucí 1 – 3 antheridia. Samičí obalné listy vyduté, do 0,2 – 0,4 délky dělené na 2 – 5 na okraji zubatých laloků (obvykle jeden obalný list více, druhý méně dělený). Brakteoly srostlé s jedním obalným listem. Periant oválný až válcovitý, poblíž ústí laločnatý, ústí dlouze (až 9 – 10 buněk) brvité.

Štět 8 – 10 buněk široký. Tobolka se stěnou 3-vrstevnou. Výtrusy papilnaté, 11 – 15 µm, mrštníky 8 – 9 µm široké.

Ekologie: většinou na silikátových exponovaných skalách či skalních sutích v horách nebo v inversních polohách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 32: 23 – 25, 1983): v současné době pravděpodobně pouze na 3 lokalitách v Českém středohoří (Bobří soutěska, Kamenec, Stvolinec), lokality v Krkonoších se nepodařilo ověřit; uvádí se i z Jizerských hor a Hrubého Jeseníku.
Celkové: disjunktivně cirkumpolární druh: západní a severovýchodní část Severní Ameriky, Grónsko, severní a střední Evropa, Sibiř, Japonsko.

Variabilita: nepříliš variabilní taxon.

Možné záměny: s druhy rodu Anastrophyllum prakticky vyloučena; sterilní rostliny připomínají poněkud jednak druh Lophozia kunzeana (liší se přítomností spodních listů), jednak některé druhy rodu Scapania (nevytvářejí polštářovité trsy na skalách, odlišná buněčná síť, zploštělý periant aj.).

Podrod Sphenolobus (Lindb.) R.M. Schust.

Syn.: Anastrophyllum subg. Acantholobus (R.M. Schust.) R.M. Schust.

Anastrophyllum minutum (Schreb.) R.M. Schust. – polanka drobná

Syn.: Sphenolobus minutus (Schreb.) Berggr.

V tmavě zelených, šedozelených či hnědozelených až zlatohnědých kobercích, vzácněji jednotlivé rostliny promíšené s jinými druhy mechorostů.

Lodyhy poléhavé či plazivé, vrcholky obvykle vystoupavé, zhruba 1 – 3 cm dlouhé, jednoduché nebo nepříliš hojně laterálně-interkalárně větvené, větve někdy drobnolisté. Rhizoidy nehojné, obvykle přítomné pouze na bázi rostlinek.

Listy oddálené nebo vzájemně se kryjící, poměrně pravidelně zpeřeně (hřebenitě) uspořádané, od lodyhy odstávající, kýlnaté, člunkovité až vyduté, dorzální částí příčně vetknuté a nesbíhavé, zaobleně obdélné až zaobleně čtverečné, asi do 0,25 – 0,45 délky nesouměrně dvoulaločné (ventrální lalok poněkud větší); laloky široce trojboké, zašpičatělé a na vrcholku obvykle zakřivené, zářez ostroúhlý či zaoblený. Spodní listy chybějí.

Buňky téměř čtvercové, se stěnami rovnoměrně ztloustlými a prakticky bez rohových ztluštěnin, na okrajích listů 12 – 18 µm, ve střední části (15 –) 18 – 25 µm, bazální buňky zhruba stejně velké se zřetelnými rohovými ztluštěninami. Kutikula papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 6 v buňkách, široce oválná, zrnitá, 6 – 9 × 3 – 5 µm.

Gemy u našich populací vzácné, na vrcholcích lodyh a okrajích redukovaných listů, purpurově či červenohnědě zbarvené, tetraedrické až mnohostěnné, (1 –) 2 (– 4)-buněčné, 15 – 25 µm.

Dvoudomý, velmi vzácně plodný druh. Androecea interkalární, tvořená 4 – 12 vakovitými, se sterilními listy téměř shodnými samčími obalnými listy s 1 (– 2) antheridii. Gynaecea terminální. Obvykle jeden samičí obalný list 3 – 4-laločný, druhý 2 – 3-laločný; brakteoly mohou být přítomny. Periant vyniklý, válcovitý, poněkud dorziventrálně smáčklý, směrem k ústí poněkud zúžený, v horní části laločnatý a zřasený, ústí zubaté.

Štět tvořený řadou buněk. Tobolka se stěnou 3-vrstevnou. Výtrusy 10 – 15 µm; mrštníky 7 – 9 µm.

Ekologie: obvykle na silikátových (velmi často na pískovcových) skalách nebo na humusu vápencových skal, vzácně na tlejícím dřevě, spíše na exponovaných, sušších stanovištích hlavně v submontánním a montánním stupni.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 33: 217 – 231, 1984): roztroušeně v pahorkatinách a horách (hojně v oblastech pískovců) v celé republice.
Celkové: Cirkumboreální a tropicko-alpínský druh, rozšířený v Holarktidě a zasahující do hor Mexika, Venezuely, střední Afriky, jižní Afriky, na Borneo (Mt. Kinabalu) a Papuu Novou Guineu (Mt. Wilhelm, Mt. Albert Edward – subsp. novoguineaensis R.M. Schust.).

Variabilita: poměrně variabilní druh v mnoha znacích různé hodnoty. Nápadná odchylka s dlouze zašpičatělými laloky bývá odlišována jako f. cuspidata (Kaal.) R.M. Schust., jedná se však pouze o modifikaci. Modifikací jsou i popsané formy na základě přítomnosti gem. V zásadě mnozí autoři odlišují pouze arkticko-alpínskou odchylku se silně vydutými, poměrně širokými listy (nelze je rozložit do plochy bez roztržení) s relativně hlubokým zářezem (až do 0,5 délky listu), které odpovídá typová položka (var. minutum = var. grandis (Gottsche ex Lindb.) R.M. Schust.) a která se nevyskytuje na našem území. Naše rostliny patří potom k var. weberi (Mart.) Kartt., která představuje běžně se vyskytující modifikaci.

Možné záměny: z příbuzných druhů snad pouze s druhem A. michauxii – viz tam; od druhů rodů Scapania i Lophozia odlišují tento druh na první pohled drobné, rovnoměrně ztloustlé, téměř čtvercové buňky. Horské formy (var. minutum) mohou habitem připomínat i A. saxicola; odlišují se však nepříliš nápadnou odlišnou velikostí laloků.