Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: Z. Hradílek

Verze: 1.0 (16.12.2005)

Schistostegaceae Schimp. – dřípovičníkovité

 

Malé jednoleté rostliny s dimorfními gametofory, vyrůstajícími z vytrvávajícího prvoklíčku. Listy bez žebra na sterilních lodyhách dvouřadé na fertilních lodyhách v 5 řadách. Tobolka téměř kulovitá, obústí, prstenec a průduchy chybí. Monotypická čeleď, o jejímž taxonomickém postavení se dlouho vedou spory, podle posledních výsledků molekulárních analýz (Hedderson & al., Syst. Bot. 29(1): 29–41, 2004) patří mezi haplolepidní mechy (podtřída Dicranidae) do blízkosti některých zástupců řádu Pottiales.

 

Schistostega D. Mohr – dřípovičník

 

Drobné rostliny s vytrvávajícím prvoklíčkem. Vláknité protonema se místy rozšiřuje do plochy, přičemž buňky mění svůj tvar v čočkám podobné útvary, které lépe využívají a také odrážejí dopadající světlo. Na temném pozadí zemních nebo skalních dutin pak protonema často „světélkuje“ (odtud tzv. „svítící mech“). Dimorfní gametofory vytvářejí volné bledě až modrozelené porosty. Lodyhy přímé, nevětvené, až 1 cm vysoké, u mladých rostlin zelené, později červenohnědé, na příčném řezu oválné s malým a nezřetelným středním svazkem. Listy na sterilních lodyhách dvouřadě uspořádané, podélně vetknuté, šikmo odstálé, kopinaté, mírně asymetrické, ve špičce hrotité až zašpičatělé, na lodyze sbíhají a splývají s následujícím listem nízkou lištnou, za sucha někdy podél lodyhy složené. Jednovrstevná čepel je na okraji plochá, téměř celokrajná. Listy na plodných rostlinách v horní části lodyhy nahloučené, uspořádané v 4 – 5 řadách a jsou příčně nebo šikmo vetknuté. Žebro chybí. Buňky čepele velké, 60 – 90 × 16 – 30 µm, volné, tenkostěnné, nepravidelně šestiboké až kosníkovité, na okraji listu (0)1 – 2 řady užších a protáhlých buněk, které jsou u starších rostlin nahnědlé a tvoří slabě zřetelný lem. Vegetativně se množí pomocí 3 – 4 buněčných gem, tvořících se na prvoklíčku.

(Pseudo-)dioický, samčí i samičí rostliny vyrůstají z jednoho protonema a velikostí se neliší.

Perichaetiální listy nejsou od okolních odlišné, vnitřní jsou ale výrazně menší než vnější. Perichaetia a perigonia poupátkovitá, bez parafýz, jsou umístěna na lodyhách terminálně.

Štět 2 – 4 mm dlouhý, tenký, bledý, křivolaký, vzpřímený nebo mírně zahnutý. Tobolka velmi malá, jen asi 0,5 mm vysoká, přímá, oválná až téměř kulovitá, ± bez krku, průduchy a prstenec chybějí. Buňky exothecia nepravidelně šestiboké, kolenchymatické, pod ústím širší než vyšší. Víčko ploše vyklenuté. Obústí není vyvinuto. Výtrusy 8 – 12 µm, žlutozelené, hladké. Čepička malá, kápovitá, hladká, holá, brzy odpadává.

Jediný druh rodu i čeledi.

 

Schistostega pennata (Hedw.) F. Weber & D. Mohr – dřípovičník zpeřený

Syn.: Schistostega osmundacea D. Mohr

 

Popis viz popis rodu.

Ekologie: tmavé a vlhké štěrbiny a dutiny nevápenatých skal, podklopené hlinité břehy lesních cest, zemité dutiny pod kořeny stromů, na hlíně nebo vlhkém humusu, acidofyt, dokonale přizpůsobený k temnému prostředí zemních a skalních dutin.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Pospíšil, Acta Mus. Moraviae, Sci. nat., Brno, 68: 105–129, 1983): relativně častý v našich hraničních pohořích, roztroušeně od pahorkatin až do hor, kde je častější a vystupuje až k horní hranici lesa, zcela výjimečně roste i v nižších polohách (okolí Prahy) a v inverzních údolích (Labské pískovce).
Celkové: v Evropě roztroušeně, místy chybí; Sibiř, Dálný východ, Čína, Japonsko, Severní Amerika.

Variabilita: málo variabilní druh.

Možné záměny: velice charakteristický a snadno poznatelný mech, který lze jen stěží zaměnit. Sterilní rostliny by mohly svým vzhledem trochu připomínat malé zástupce rodu Fissidens, tito ale mají listy vybavené dokonalým žebrem a složené ze tří čepelí, z nichž pravá čepel je při bočním pohledu zdvojená, buňky čepele jsou malé, ± zaobleně šestiboké nebo čtvercové nebo vzácněji mírně prodloužené, jejich délka však zřídka přesahuje 30 µm.

Ilustrace: Moss Flora of China @ efloras.org, BFNA.