Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: J. Duda, úprava J. Váňa

Verze: 1.1 (6.5.2011)

Notothyladaceae (Milde) Müll. Frib. ex Prosk. – vycpálkovité

 

Monogenerická čeleď. Popis viz charakteristiku rodu.

 

Notothylas Sull. ex A. Gray – vycpálka

 

Stélky drobné, v nepravidelných růžicích, téměř ploché, přitisklé k substrátu, nepravidelně laločnaté, spíše tmavozelené; laloky široké, zaoblené, někdy s vroubkovanými okraji. Žebro chybí. Na průřezu stélky vícevrstevné, bez velkých slizových dutin.

Jednodomé druhy. Antheridia v dutinách po 2 – 6.

Involukra na okraji stélky, vřetenovitá. Tobolka s krátkým štětem, pouze několik mm dlouhá, s ukončeným růstem, podlouhle oválná, na stélce položená, až do zralosti uzavřená v involukru. Stěna tobolky 3 – 4-vrstevná, žlutohnědá, vnější buňky velké, tlustostěnné, vnitřní tenkostěnné. Kolumela redukována nebo chybí. Pseudoelatery jednobuněčné, zaobleně čtvercové až nepravidelně mnohoúhelníkové, netvoří řetízky, ve stěnách s nepravidelnými spirálními ztluštěninami. Tobolky zrají na podzim.

Je známo kolem 15 druhů, v Evropě pouze 1 druh.

 

Notothylas orbicularis (Schwein.) A. Gray – vycpálka okrouhlá

Syn.: Notothylas valvata Sull.

 

Stélka drobná, v obrysu okrouhlá, růžicovitá, jen 5 – 7 (– 12) mm v průměru, tmavě zelená,  na okraji laločnatá, dichotomicky se větvící a paprsčitě se rozrůstající, uprostřed 6 – 10 buněk vysoká, na okraji ztenčená pouze na 2 – 3 buňky. Ventrální část bez průduchů. Slizové dutiny v malém množství, stejně tak i kolonie sinice rodu Nostoc.

Rozmnožovací tělíska na vnější straně involukra, které má bradavičnatý vzhled.

Jednodomý druh. Antheridia kyjovitá, po 2 – 6 v dutinách stélky. Involukra s tobolkami na stélce položená a přes okraj vyčnívající.

Tobolka 1 – 4 mm dlouhá, vřetenovitá až elipsoidní, s 3 – 4vrstevnou stěnou tvořenou tlustostěnnými, obdélníkovitými epidermálními buňkami, puká ve dvoulžicovité chlopně; kolumela krátká nebo chybí. Výtrusy žlutozelené, hladké, 35 – 45 µm; pseudoelatery hranatě kulovité až oválné, jednobuněčné, 35 – 50 µm, se světle spirálními lištami.

Ekologie: především na jílovité půdě, na strništích a úhorech.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 21: 170 – 171, 1972): v podhůří až nižších horách velmi vzácně; recentně sbírán na 4 lokalitách na Šumpersku (cf. Bryonora 46: 38-46), historicky (naposledy v letech 1902 a 1919) Vyšší Brod, Mariánské Lázně, Dolní Lipová, Lázně Jeseník.
Celkové: Severní a střední Amerika, západní a střední Evropa, Japonsko, tropická Afrika.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny: v plodném stavu vyloučená; ve sterilním stavu se liší od druhů rodů Anthoceros a Phaeoceros již nepatrnou velikostí.

 


Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (4.1.2005): Vytvoření textu

 

Verze 1.1 (6.5.2011): Aktualizace rozšíření.